Kliknutí. Potvrzení v aplikaci. Balík je na cestě a peníze z účtu zatím nezmizely. Přesně na tom stojí popularita odložených plateb. Jenže o pár měsíců později sedí stejný člověk v bance kvůli hypotéce a zjišťuje, že systém vidí něco jiného než pohodlný nákup. Vidí úvěrový závazek.

Právě to bývá největší překvapení služby Buy Now, Pay Later - zkráceně BNPL. Reklamy prodávají jednoduchost. Tři kliknutí, žádné papírování, často bez úroku. V zákulisí ale část těchto služeb funguje podobně jako klasický spotřebitelský úvěr. A podle toho se také může objevit v úvěrových registrech.

Rozdíl není akademický. Banka při schvalování hypotéky nebo větší půjčky neřeší, jestli šlo o televizi za 25 tisíc nebo tenisky za dva a půl. Sleduje počet aktivních závazků, jejich historii i to, zda byly spláceny včas.

Jeden telefon za 18 tisíc. A tři různé pohledy na stejný obchod

Představme si nákup mobilního telefonu za 18 000 korun. První zákazník zaplatí kartou. Druhý využije klasický spotřebitelský úvěr na rok. Třetí zvolí odloženou platbu rozdělenou do několika splátek bez navýšení.

Na první pohled jsou druhý a třetí případ úplně jiné produkty. Pro poskytovatele financování už rozdíl tak výrazný být nemusí. Pokud je služba vedena jako úvěrový produkt a poskytovatel data sdílí s registry, vzniká záznam podobně jako u jiných půjček.

To neznamená, že každý BNPL produkt automaticky skončí v registru nebo že poškodí bonitu. Nabídky jednotlivých společností se liší. Některé zapisují aktivní smlouvy, jiné hlavně prodlení. Pravidla se navíc průběžně mění pod tlakem regulace i rostoucího zájmu bank o přesnější data.

Problém začíná ve chvíli, kdy zákazník používá několik odložených plateb současně. Jedna za oblečení. Další za elektroniku. Ještě nákup nábytku. Každá splátka sama o sobě vypadá nevinně. Dohromady už vytvářejí obrázek člověka, který pravidelně financuje běžnou spotřebu cizími penězi.

Největší riziko není úrok. Je to pocit, že vlastně o nic nejde

Odložené platby se prodávají jazykem internetového obchodu, ne bankovnictví. Tlačítko Zaplatit později působí skoro jako další způsob dopravy. Psychologický efekt je obrovský.

Stačí několik minut a zákazník odchází s dojmem, že žádnou půjčku vlastně nemá. Přitom právní realita může být úplně jiná.

Bankéři přitom často neřeší samotnou existenci jedné odložené platby. Mnohem víc je zajímá chování. Opakované využívání krátkodobého financování může vyvolat otázku, proč klient pravidelně odkládá platbu i za běžné nákupy. A když se v registru objeví opožděná splátka, význam celé epizody rychle roste.

Zpoždění o několik dní kvůli zapomenuté splátce může být dražší než samotný nákup. Ne proto, že by sankce byly astronomické, ale protože negativní záznam přichází v nejméně vhodný okamžik - třeba právě před žádostí o hypotéku.

Regulace přitvrzuje. Éra téměř neviditelných odložených plateb končí

Evropské úřady už několik let upozorňují, že rychlý růst BNPL vytvořil zvláštní kategorii financování. Formálně krátkodobou. Marketingově téměř bezrizikovou. Prakticky ale velmi podobnou úvěru.

Proto se postupně zpřísňují pravidla pro poskytovatele. Větší důraz se klade na prověřování klientů i na informační povinnosti. Mizí představa, že odložená platba stojí mimo svět spotřebitelských úvěrů.

To je možná největší změna posledních let. Ne technická. Jazyková.

Ještě nedávno se mluvilo hlavně o pohodlném způsobu placení. Dnes se častěji řeší bonita, registry a odpovědné úvěrování. A mezi těmi dvěma světy je překvapivě krátká cesta. Stačí jedno nenápadné tlačítko s nápisem Zaplatit za 30 dní a z běžného nákupu se stane položka, která se jednou objeví na obrazovce úvěrového analytika právě ve chvíli, kdy bude rozhodovat o úplně jiné žádosti.