Exekuce se neřeší další půjčkou. První krok bývá mnohem méně pohodlný

Petr si chtěl půjčit 80 tisíc korun, aby zavřel dvě exekuce. Po telefonu mu slíbili rychlé řešení. Jenže jeho skutečný problém nebyl nedostatek 80 tisíc. Bylo jím několik dluhů, o kterých neměl přehled, a rozpočet, který už před novou splátkou nevycházel.

Tohle je moment, kdy se dluhová spirála často utahuje naposledy. Člověk si půjčí na starý dluh, splátka přibude k nájmu, energiím a běžným výdajům a za pár měsíců řeší další půjčku. Papírově možná zaplatil jednu exekuci. Prakticky si koupil další problém.

První rozumný krok proto není hledat věřitele, který ještě půjčí. Je zjistit, kolik exekucí skutečně běží, kdo je vede a kolik přesně se vymáhá. Čísla z dopisů, telefonátů a vzpomínek často nesedí. A dokud nesedí čísla, nedává smysl plánovat splácení.

Nejdřív zjistit, co se opravdu strhává

U člověka se zaměstnáním bývá nejrychlejší začít u výplatní pásky. Kolik jde každý měsíc na srážky? Kolik zůstává? Je v evidenci správně uvedena vyživovací povinnost k dětem? Pro rok 2026 se základní nezabavitelná částka pro samotného dlužníka počítá z konkrétních částek a vychází na 14 102 Kč; při vyživovaných osobách se zvyšuje. Nad stanovenou hranici se část příjmu sráží bez omezení.

To není akademický detail. U rodiny s dětmi může špatně doložená vyživovací povinnost znamenat každý měsíc citelný rozdíl. Zkontrolovat výpočet srážek je levnější než si půjčit peníze na jejich dorovnání.

Stejně tak je potřeba podívat se na bankovní účet. Blokovaný účet neznamená, že člověk musí zůstat bez přístupu k penězům. Za splnění zákonných podmínek lze zřídit chráněný účet, na který se převádějí peníze, s nimiž má dlužník právo disponovat i během exekuce.

V praxi se ale často stane něco jiného: výplata přijde, účet je zablokovaný, peníze se nedají použít a člověk si půjčí na jídlo nebo nájem. Pak přijde další výplata a stejný problém znovu. Tady nová půjčka neřeší dluh. Řeší jen několik dní do dalšího zablokovaného příjmu.

Kdy už oddlužení dává větší smysl než lepit jednu exekuci za druhou

Jestli dluhy převyšují to, co člověk dokáže realisticky splatit z příjmu, je na místě přestat řešit každého věřitele zvlášť. Oddlužení není kouzelná guma a není automaticky výhodné pro každého. Je to ale právní cesta, která může v řadě případů zastavit chaos jednotlivých vymáhání a nastavit jedno řízení.

Podle současných pravidel oddlužení obvykle trvá tři roky. Dlužník v něm splácí podle svých možností a může dojít i k prodeji části majetku. Při řádném splnění podmínek může soud člověka osvobodit od zbývajících dluhů.

Rozhodující je slovo realisticky. Ne to, co by člověk teoreticky dokázal, kdyby tři roky neporouchal auto, neonemocnělo dítě a nezvedl se nájem. Rozpočet musí přežít běžný život.

Návrh na oddlužení se nepodává stylem „nějak to zkusím“. Od roku 2017 ho mohou sepsat a podat například akreditované neziskové organizace, advokát, notář, insolvenční správce nebo soudní exekutor; u akreditované osoby je sepis a podání návrhu bez odměny.

A právě tady se vyplatí být opatrný na nabídky, které slibují „vyřešení exekucí do 24 hodin“. Dluhový problém se nezmenší tím, že někdo přepíše jeho popis do hezčího letáku.

Nejhorší chvíle na novou půjčku? Když má zalepit starý dluh

Půjčka na bydlení nebo na věc, která má dlouhou životnost, je jiný příběh než rychlý úvěr na uhrazení exekuce. Pokud nový úvěr jen přesune starý dluh a přidá k němu další splátku, problém se nezmenšil.

Nejprve tedy výpisy. Potom přehled všech řízení. Pak příjem, srážky, náklady na bydlení a skutečný měsíční rozpočet. Teprve z toho se dá poznat, zda má smysl jednat s věřiteli, řešit konkrétní chybu v exekuci, nebo připravit oddlužení.

Petr nakonec těch 80 tisíc nesehnal. A možná to byla jeho nejlepší finanční zpráva za poslední roky. Místo další splátky si poprvé sepsal všechny dluhy na jeden papír. Některé částky neseděly. U jiné exekuce zjistil, že už se řeší jinak. A teprve když zmizela představa, že musí „nějak rychle sehnat peníze“, začal vidět, co vlastně dluží a co může skutečně splácet.