Představa je jednoduchá. Podepíšete novou smlouvu a během roku zůstane na účtu o pět nebo deset tisíc korun navíc. Jenže pak přijde první vyúčtování a rozdíl je sotva znatelný. Ne proto, že by nový dodavatel nedodržel cenu. Jen jste měnili špatnou položku.

Účet za elektřinu nebo plyn se dnes skládá z částí, které zákazník ovlivní, a z těch, které nehne ani sebelepší obchodník. Regulované poplatky stanovuje stát. Přechodem jinam změníte hlavně cenu samotné komodity a obchodní marži. Když tvoří jen menší část výsledného účtu, prostor pro velké úspory se rychle smrskne.

Právě proto bývá reklama s příslibem "ušetříte až 30 procent" technicky správná, ale prakticky zavádějící. Ono až udělá většinu práce.

Největší chybu lidé udělají ještě před podpisem

Stačí otevřít ceník. Ne ten barevný leták. Ten skutečný.

Nízká cena za megawatthodinu vypadá výborně, dokud si nevšimnete měsíčního paušálu, délky závazku nebo podmínek automatického prodloužení smlouvy. U domácnosti s malou spotřebou může právě pevný měsíční poplatek spolknout většinu očekávané úspory.

Pak je tu další scénář z praxe. Dodavatel nabídne výhodnou fixaci na dva nebo tři roky. První rok opravdu vychází dobře. Jenže trh mezitím klesne a zákazník zůstává uvázaný na vyšší ceně, protože předčasné ukončení znamená sankci. Levná smlouva se během několika měsíců promění v drahou jen proto, že se změnily okolnosti.

Opačný extrém také není výhra. Přeskakovat každý rok od jednoho dodavatele ke druhému kvůli několika stokorunám připomíná sbírání slevových kuponů v supermarketu. Papírování přibývá. Riziko administrativní chyby také. Skutečný finanční efekt bývá překvapivě malý.

Kdy změna opravdu dává smysl

Jsou situace, kdy není nad čím přemýšlet.

Například když domácnost zůstává na starém ceníku, který už dávno neodpovídá současným cenám. Rozdíl může dělat několik set korun za megawatthodinu. U rodinného domu vytápěného elektřinou nebo plynem pak nejde o kosmetickou úsporu, ale o tisíce korun za rok.

Podobně vypadá okamžik po skončení nevýhodné fixace. Právě tehdy se vyplatí porovnat nové nabídky místo automatického přechodu na produkt, který dodavatel nastaví sám. Málokterá firma totiž dobrovolně nabídne zákazníkovi svou nejlevnější variantu hned v prvním dopise.

Trochu stranou zůstává ještě jedna drobnost. Distribuční sazba. Kdo změnil způsob vytápění, pořídil tepelné čerpadlo nebo elektromobil, často řeší dodavatele, ale vůbec nezkontroluje, jestli stále používá správnou sazbu. A právě tam někdy leží větší úspora než v samotné změně obchodníka.

Honba za nejnižší cenou za každou cenu bývá překvapivě drahý koníček. Když rozdíl mezi dvěma nabídkami dělá pár desítek korun měsíčně, zatímco smlouva přinese nový závazek, nejde o obchod století. Jen o další kolečko, po kterém za rok přijde telefon s další "jedinečnou nabídkou" a celý příběh začne znovu.