Splátku zvládnete. Netflix a dvě auta už ne: proč banky řeší každý pravidelný výdaj

Žadatel o hypotéku s čistým příjmem 52 tisíc korun. Bez záznamu v registrech. Zaměstnání pět let u stejné firmy. Přesto zamítnuto. Důvod? Dvě leasingové splátky, alimenty a několik nenápadných odchozích plateb, které dohromady ukrojily přes 14 tisíc měsíčně.

Právě tady se láme představa, že banka posuzuje hlavně výši příjmu. Neposuzuje. Dívá se na to, co z příjmu zůstane poté, co odejdou všechny pravidelné závazky. A někdy je rozdíl mezi schváleným úvěrem a zamítavou odpovědí menší než cena rodinného tarifu mobilního operátora.

Ještě před několika lety se dalo s čísly pracovat volněji. Dnes úvěrové oddělení projíždí výpisy z účtu téměř chirurgicky. Leasing auta za 6 800 korun měsíčně není doprava do práce. Je to fixní závazek. Stejně jako kontokorent, který klient nevyužívá, ale má ho sjednaný na 50 tisíc korun. Banka totiž nehodnotí, co používáte. Hodnotí, co použít můžete.

A pak přichází překvapení. Kreditní karta s limitem 100 tisíc korun dokáže snížit dostupnou výši hypotéky o stovky tisíc. Ne proto, že by na ní byl dluh. Stačí její existence.

Největší problém nejsou splátky. Jsou to závazky, které lidé za závazky nepovažují

Operátoři, nákupy elektroniky na splátky, dlouhodobé předplatné služeb, alimenty nebo ručitelský závazek za úvěr sourozence. V papírech banky se všechny tyto položky potkávají ve stejné kolonce.

Obzvlášť ručení bývá nepříjemné probuzení. Člověk nepřišel o jedinou korunu. Splátky posílá někdo jiný. Přesto se při žádosti o vlastní úvěr dozví, že část příjmu už je dávno obsazená.

Banky navíc nepracují s optimismem klienta. Pokud někdo tvrdí, že leasing skončí za tři měsíce, úvěrový analytik většinou odpoví jednoduchou otázkou: kde je potvrzení o doplacení?

Bez něj leasing stále existuje.

Podobně fungují revolvingové úvěry. Stačí rámec 200 tisíc korun a banka si často modelově započítá několik procent z této částky jako pravidelnou měsíční zátěž. Nezáleží na tom, že karta leží rok v šuplíku vedle prošlé zákaznické kartičky do hobby marketu.

Výpis z účtu umí prozradit víc než potvrzení o příjmu

Představa, že příjem 70 tisíc korun automaticky znamená bonitního klienta, naráží v praxi na realitu běžného měsíce.

Nájem 18 tisíc. Školka za osm. Leasing 7 500. Alimenty 5 000. Dvě menší spotřebitelské půjčky. Najednou zbývá částka, která v interním modelu banky nestačí ani na bezpečné splácení hypotéky s měsíční splátkou 19 tisíc korun.

Naopak zaměstnanec s příjmem 42 tisíc korun, bez dluhů a bez dalších závazků, často projde bez větších komplikací.

Čísla jsou někdy překvapivě nemilosrdná. A také úplně bez emocí.

Banky si v posledních letech zvykly počítat i s rezervou pro horší období. Vyšší životní náklady, růst sazeb, zdražení energií. Nikdo už nechce opakovat situaci z let, kdy se domácnost dostala do problémů po zvýšení měsíční splátky o tři tisíce korun.

Předplatné za pár stovek úvěr nepotopí. Deset předplatných už ano

Nejde o jednotlivou položku. Jde o součet.

Hudební služba za 199 korun. Videoplatforma za 379. Fitness aplikace. Rodinné cloudové úložiště. Pojištění mobilu. Předplatné her. Každá částka vypadá směšně, dokud se nesčítá s ostatními.

Úvěrový analytik přitom nesleduje, zda je výdaj rozumný nebo zbytečný. Nehodnotí životní styl. Vidí jen pravidelnou odchozí platbu a otázku, která se v bankách opakuje pořád dokola: kolik peněz klientovi zbude po prvním dni v měsíci?

Proto občas vznikají situace, které působí téměř absurdně. Člověk bez jediné opožděné splátky, s dobrým příjmem a stabilní prací odchází s nižší schválenou částkou než někdo s výrazně skromnějším platem. Rozhodlo druhé auto v rodině. A možná i ten starý kontokorent, na který si nikdo několik let ani nevzpomněl, dokud se znovu neobjevil v úvěrovém registru a nezačal si potichu ukrajovat prostor pro další půjčku, o kterou šlo tentokrát především.