Muž z Brna si před dvěma lety vzal 180 tisíc korun na rekonstrukci koupelny. Ne hypotéku ani úvěr ze stavebního spoření. Klikl na první nabídku, která na něj vyskočila mezi výsledky vyhledávání. Schválení do 15 minut, peníze ještě ten den, bez papírování. Za sedm let měl vrátit skoro 310 tisíc.

O tři ulice dál ve stejné době někdo financoval podobnou rekonstrukci za sazbu o několik procentních bodů nižší a s měsíční splátkou menší o téměř tisíc korun. Rozdíl nebyl v příjmu ani v bonitě. Rozdíl byl v jediné otázce: Na co ty peníze vlastně jsou?

Reklama prodává půjčku jako univerzální produkt. Účelová půjčka ale často funguje podle úplně jiných pravidel než peníze na dovolenou, nový telefon nebo vyrovnání kontokorentu. A právě snaha použít jeden finanční nástroj na všechno bývá drahá.

Auto za spotřebák? Jeden podpis navíc může stát celé prázdniny

Na trhu je zvláštní paradox. Čím konkrétnější je účel půjčky, tím levnější bývá financování. Auto je zástava. Byt je zástava. Energetická rekonstrukce domu může spadat do programů, kde se sazby pohybují úplně jinde než u běžného spotřebitelského úvěru.

Jenže reklama pracuje opačně. Nabízí svobodu. Peníze na cokoliv. Bez otázek.

To zní dobře až do chvíle, kdy někdo financuje automobil za 450 tisíc korun klasickým spotřebitelským úvěrem se sazbou přes devět procent, přestože účelový úvěr na vůz by se pohyboval výrazně níž. Rozdíl ve výsledném přeplatku se pak nepočítá na stokoruny. Spíš na rodinnou dovolenou v Chorvatsku. Dvakrát.

Ještě tvrdší bývá střet s realitou u konsolidací. Reklamní slogan slibuje, že se všechny závazky spojí do jedné přehledné splátky. To se skutečně stane. Jenže často se zároveň prodlouží splatnost z pěti let na osm nebo deset. Měsíční splátka klesne. Celková cena peněz vyroste.

Nízká splátka totiž není sleva. Jen jinak rozložený účet.

Banky dobře vědí, proč se ptají, na co peníze budou

Když banka financuje byt, ví, že před sebou má nemovitost s určitou hodnotou. Když financuje podnikatelskou investici, zajímá ji cash flow projektu. Když někdo žádá o peníze na vybavení ordinace nebo fotovoltaiku, existují tabulky rizik, které vznikaly celé roky.

Peníze na cokoliv žádné takové tabulky nemají.

Proto bývá rozdíl mezi dvěma půjčkami se stejnou částkou a stejným klientem překvapivě vysoký. Jeden úvěr dostane sazbu 4,9 procenta. Druhý 8,7 procenta. V reklamě přitom oba vypadají téměř totožně. Usměvavá rodina. Šálek kávy. Tlačítko sjednat online.

Některé případy jsou až absurdní. Financování zateplení domu přes běžný spotřebitelský úvěr. Nákup výrobního stroje placený kreditní kartou s úrokem přes dvacet procent. Překlenovací financování koupě bytu řešené několika souběžnými půjčkami, protože klient nechtěl čekat na vyřízení hypotéky.

Pak přichází první výročí smlouvy a s ním nepříjemné zjištění, že rychlost schválení byla nejdražší položkou celé operace.

Reklama prodává emoci. Účel řeší matematiku

Stačí se podívat, jak vypadají kampaně na půjčky. Nová kuchyně. Dovolená u moře. Vánoce bez stresu. Nikde tabulka s celkově zaplacenou částkou po osmi letech. Nikde informace, že stejný záměr by mohl mít vlastní produkt s jinými podmínkami.

To není náhoda.

Účel půjčky je nudný. Reklama potřebuje opak. Potřebuje pocit okamžitého řešení, nejlépe během jedné cesty tramvají do práce.

Jenže úvěr není reklamní slogan ani banner s červeným tlačítkem. Je to smlouva, která bude ležet v šuplíku ještě ve chvíli, kdy se nová sedačka dávno prosezená přestěhuje na sběrný dvůr a koupelna začne znovu volat po rekonstrukci.