Žádost o úvěr zamítnuta. Důvod? Klient si půl roku předtím vzal telefon na splátky za 799 korun měsíčně a pak ho poctivě doplatil. Jenže mezitím stihl podat čtyři žádosti o další financování u různých společností, protože chtěl "jen zjistit, kde mu nabídnou lepší podmínky". V registrech po něm zůstala stopa, která bankovnímu skórovacímu systému nevoněla ani trochu.

Půjčky už dávno nejsou svět, kde sedí úředník nad papírem a rozhoduje podle dojmu z podání ruky. Přesto kolem nich přežívají představy z devadesátých let. Některé jsou neškodné. Jiné stojí lidi desítky tisíc korun.

Když si půjčku jen porovnám, nic se neděje

První omyl bývá drahý právě proto, že zní rozumně.

Klient vyplní formulář u jedné banky. Pak u druhé. Pak u třetí, protože rozdíl v úroku může znamenat stovky korun měsíčně. Jenže mezi nezávaznou kalkulačkou a ostrou žádostí je rozdíl. Velký.

Jakmile instituce provede plnohodnotné posouzení a sáhne do registrů, zůstává záznam. Jedna žádost nikoho nevzruší. Pět žádostí během deseti dnů už vypadá jinak. Systém nevidí člověka, který pečlivě porovnává nabídky. Vidí člověka, který obíhá trh a shání peníze, kde se dá.

Paradox? Někdy právě snaha získat nejlepší sazbu vede k horší nabídce.

Další legenda říká, že zamítnutá žádost znamená problém v registrech. Často ne. Banka mohla odmítnout úvěr kvůli interním pravidlům, věku nemovitosti, typu pracovního poměru nebo prostě proto, že už klientovi nechce zvýšit celkové zadlužení nad určitou hranici.

Jedna zamítnutá žádost není stigma. Deset během měsíce už ano.

Menší půjčka nevadí. A leasing se nepočítá

Hypotéku na šest milionů přece neovlivní televize na splátky za dvacet tisíc. Tak zní další oblíbená konstrukce.

Jenže banka neřeší jen výši závazku. Sleduje měsíční zatížení rozpočtu. Leasing auta za 8 500 korun měsíčně, kreditní karta s limitem 100 tisíc korun a k tomu spotřebitelský úvěr na vybavení bytu vypadají v součtu jinak než každý zvlášť.

Kreditní karta je mimochodem samostatná kapitola.

Klient na ní nemusí dlužit ani korunu. Přesto banka při výpočtech pracuje s tím, že limit může vyčerpat zítra ráno cestou do práce. U limitu 150 tisíc korun proto často počítá s určitou modelovou splátkou, jako by už dluh existoval.

Stejnou pověst má kontokorent. Leží na účtu ladem několik let a majitel o něm skoro neví. Banka ano.

Pak přijde překvapení u podpisu rezervační smlouvy na byt a následuje telefonát: bylo by dobré zrušit kreditní kartu, kontokorent a doplatit spotřebitelský úvěr. Ideálně včera.

Předčasné splacení je vždycky drahé? Už několik let ne

Tenhle mýtus přežil změny zákonů i několik vln refinancování.

Ještě před lety dokázaly sankce za předčasné splacení bolet. Dnes jsou pravidla výrazně přísnější a prostor pro vysoké poplatky se zúžil. Přesto se stále objevují lidé, kteří odmítají odejít k levnější konkurenci, protože jsou přesvědčeni, že by zaplatili statisíce za odchod z banky.

Nezaplatili.

U hypoték záleží na termínu a konkrétní situaci. Výročí fixace bývá bez sankce. Zákon navíc umožňuje každý rok splatit část jistiny zdarma. U spotřebitelských úvěrů jsou limity poplatků ještě přísnější.

Jiný evergreen tvrdí, že banka vydělává hlavně na tom, když klient splácí co nejdéle. Proto prý nemá zájem na rychlejším doplacení.

Z pohledu tabulky to zní logicky. Z pohledu praxe méně. Banky soutěží o klienty, kteří splácejí bez problémů a vracejí se pro další produkty. Ne o klienty, kteří se deset let drží zuby nehty jedné smlouvy, protože se bojí otevřít obálku s novou nabídkou.

A pak je tu poslední věta, která se v různých obměnách vrací pravidelně: "Když mám vysoký příjem, půjčí mi každý."

Nepůjčí.

Člověk s příjmem 120 tisíc korun měsíčně a chaotickou historií plateb může dopadnout hůř než zaměstnanec s polovičním příjmem, který deset let splácí všechno včas. Bankovní modely mají zvláštní smysl pro ironii. Milují předvídatelnost. Nesnášejí překvapení.

A právě proto občas vyjde lépe účetní z menší firmy než podnikatel s obratem několika milionů korun ročně, který jednou zapomněl na splátku kreditní karty a podruhé si řekl, že o víkendu pošle peníze na účet o pár dní později, protože přece o nic nejde. Pro člověka možná ne. Pro algoritmus ano.