Půjčku můžete zkrátit o roky. Jedna chyba ale smaže většinu úspory

Pět tisíc korun navíc měsíčně. Přesně tolik posílal čtyřicetiletý technik z Brna na hypotéku, kterou měl původně splácet ještě 22 let. Po třech letech zjistil zajímavou věc: nesnížil si splátku, ale dobu splácení. Výsledek? Neušetřil desítky tisíc. Ušetřil přes půl milionu na úrocích.

Právě v tom bývá největší omyl. Lidé řeší výši splátky. Banka řeší čas.

Když dlužíte 1,5 milionu korun s úrokem okolo 6 procent, každé zkrácení splatnosti má větší efekt než kosmetické snížení měsíční splátky. Peníze totiž nejvíc mizí na začátku úvěru. V prvních letech splácíte bance hlavně úroky. Jistina klesá překvapivě pomalu.

Proto je předčasná splátka nejsilnější zbraní právě na začátku půjčky. Ne za deset let. Teď.

Jednorázová splátka bývá silnější než spořicí účet

Scénář z praxe: na účet přijde daňový bonus, odměna nebo dědictví. Částka 50 až 100 tisíc korun. Co s ní?

Překvapivě často skončí na běžném spořicím účtu za tři nebo čtyři procenta. Vedle přitom běží spotřebitelský úvěr s úrokem devět procent.

Matematika je neúprosná. Každá koruna použitá na mimořádnou splátku takového úvěru vydělává efektivně právě těch devět procent, protože o tuto částku nebudete platit úrok. A bez rizika.

Některé banky navíc umožňují každý rok splatit určitou část hypotéky zdarma. Klienti tuto možnost často ignorují, protože částka nevypadá převratně. Jenže rozdíl mezi člověkem, který pošle jednou ročně navíc 30 tisíc korun, a člověkem, který nepošle nic, se po deseti letech počítá ve stovkách tisíc.

Mimořádná splátka není zajímavá kvůli tomu, kolik pošlete dnes. Je zajímavá kvůli úrokům, které už nikdy nezaplatíte.

Pozor na nabídku, která vypadá výhodně

Když úroky rostly, rozjela se vlna refinancování. Některé nabídky ale připomínaly spíš kosmetickou úpravu než skutečnou úsporu.

Banka nabídne nižší měsíční splátku. Klient si oddechne. Jenže současně prodlouží splatnost o několik let. Měsíčně zaplatí méně, celkově více.

To je moment, kdy se vyplatí vytáhnout kalkulačku.

Pokud vám někdo nabízí refinancování, zajímejte se o jedinou věc: kolik zaplatíte celkem do poslední koruny. Ne kolik odejde příští měsíc z účtu.

Stejná past se objevuje u konsolidací. Sloučení několika půjček do jedné může dávat smysl. Jenže pouze tehdy, pokud se dluh nezačne roztahovat na další roky. Splácet telefon a starou kreditní kartu osm let? To už není úspora. To je drahá náplast.

Malé dluhy mají přednost

Lidé s více úvěry často přemýšlejí, kam poslat mimořádné peníze. Odpověď bývá jednodušší, než se zdá.

Nejdřív dluh s nejvyšším úrokem.

Kreditní karty. Kontokorenty. Spotřebitelské úvěry. Tam mizí peníze nejrychleji. Hypotéka s úrokem kolem pěti procent vedle nich působí téměř levně.

Někdy stačí jediný pohled do internetového bankovnictví. Jeden úvěr za 4,9 procenta. Druhý za 18 procent. A přesto lidé posílají mimořádné splátky tomu levnějšímu. Psychologicky je příjemné zmenšovat největší dluh. Finančně to nedává smysl.

Každý měsíc, kdy zůstává drahý úvěr otevřený, kupujete bance další a další úroky.

Zajímavé je, že nejrychlejší cesta ke splacení půjčky často nevede přes dramatické škrty. Mnohem častěji funguje automatický trvalý příkaz navýšený o pět set nebo tisíc korun. Částka, kterou člověk po dvou měsících přestane vnímat. Jenže po několika letech se ukáže, že právě těchto nenápadných tisíc korun měsíčně ukrojilo z úvěru rok, dva, někdy i víc - a na výpisu zůstane číslo, které při podpisu smlouvy vypadalo skoro nedosažitelně, než se z něj začala pomalu ztrácet jedna nula za druhou a banka přestala být tím, kdo diktuje tempo hry.