Výpověď podepsaná. Poslední výplata za měsíc na účtu. Na papíře všechno sedí - dva přislíbení klienti, rozpracovaný web, notebook připravený. Jenže pak jeden klient posune start projektu o šest týdnů. Druhý začne smlouvu připomínkovat. A člověk, který ještě před měsícem chodil do práce s jistou výplatou, najednou počítá, jestli zaplatí nájem, zdravotní pojištění a zálohu na energie.

Právě tady se ukáže, jestli finanční polštář vznikal jako skutečná rezerva, nebo jen jako položka v excelové tabulce.

Přechod ze zaměstnání na volnou nohu málokdy ztroskotá na nedostatku práce. Častěji ho zlomí čas. Peníze totiž přestanou chodit pravidelně dřív, než začnou chodit nepravidelně. To je nepříjemná mezera, kterou noví živnostníci systematicky podceňují.

Za rozumné minimum se považuje rezerva na šest měsíců běžných výdajů. Ne obratu. Výdajů. Pokud domácnost každý měsíc potřebuje 45 tisíc korun, znamená to připravit si zhruba 270 tisíc. Není to přehnané číslo. Stačí, aby první větší faktura měla splatnost 30 dní, klient ji uhradil o dva týdny později a další zakázka se rozběhla až následující měsíc. Rázem zmizely skoro tři měsíce.

Šest měsíců není magická hranice. Je to prostor na chyby

Lidé odcházející z kanceláře často počítají s tím, že budou fakturovat hned od prvního týdne. Jenže první měsíce vypadají jinak. Část času spolknou nabídky. Něco zabere administrativa. Přijdou schůzky, které nikam nevedou. A mezitím běží všechny soukromé výdaje dál.

Rezerva proto neslouží k financování podnikání. Kupuje hlavně klid při rozhodování. Bez ní vzniká tlak přijmout každou zakázku. I tu mizerně placenou. Nebo klienta, který už při prvním telefonátu vysvětluje, že faktury proplácí "až podle cash flow".

To bývá drahá lekce.

V praxi se navíc ukazuje ještě jedna věc. Výdaje po odchodu na volnou nohu neklesnou automaticky. Spíš naopak. Objeví se účetní. Software. Pojištění odpovědnosti. Nový monitor, protože osm hodin denně na starém už prostě nejde sedět. Jednotlivé částky nevypadají dramaticky. Dohromady ale každý měsíc ukusují tisíce korun.

Rezerva neleží na investičním účtu

Pokušení je pochopitelné. Když několik set tisíc korun leží na běžném účtu, člověk přemýšlí, jestli by neměly "pracovat".

Neměly.

Finanční polštář není investice. Je to pojistka. Pokud přijde nečekaný výpadek příjmů právě ve chvíli, kdy akciové trhy spadnou o dvacet procent, prodávat investice jen proto, aby bylo na nájem, nedává smysl. Rezerva má být dostupná během několika minut nebo hodin. Za cenu nižšího výnosu.

Stejně zavádějící je počítat do rezervy nevyčerpanou hypotéku, kreditní kartu nebo kontokorent. To nejsou úspory. To je půjčka s odloženým problémem.

Nejzajímavější bývá okamžik, kdy se podnikání konečně rozjede. Faktury přicházejí pravidelně. Na účtu přebývají peníze. A právě tehdy část lidí svůj polštář rozpustí do většího auta, nové kanceláře nebo dražšího bydlení. Jenže volná noha má jednu vlastnost, která zaměstnání nikdy mít nebude. Výborný rok totiž vůbec nic neslibuje o tom příštím. A první telefonát od klienta, který oznámí, že projekt se odkládá "zatím na neurčito", obvykle přijde dřív, než by si kdo přál.