Peníze na účtu nezmizí. Jen za ně koupíte méně

Na účtu leží 100 000 korun. Za rok tam pořád leží 100 000 korun. Jenže pokud ceny mezitím vzrostou o 5 procent, peníze ztratí přibližně 4 800 korun své kupní síly. Číslo na výpisu se nezmění. Nákupní košík ano.

To je celý paradox nominální a reálné hodnoty peněz. Nominálně máte stále stejnou částku. Reálně si za ni pořídíte méně.

A člověk to obvykle nepozná při pohledu na bankovní aplikaci. Pozná to až u pokladny.

Sto tisíc korun, které se tváří stejně

Představme si domácnost, která si v lednu 2022 odložila 200 000 korun na běžný účet. Peníze měly čekat na rekonstrukci kuchyně. Majitelé je nepotřebovali hned, proto je nechali ležet.

O tři roky později mají stále 200 000 korun. Jenže kuchyň, která tehdy stála 200 000 korun, může stát výrazně víc. Stejná částka už nekupuje stejnou věc.

Nominální hodnota je číslo na účtu. Reálná hodnota je to, co za toto číslo skutečně pořídíte.

Rozdíl je snadné přehlédnout, protože bankovní účet inflaci nijak dramaticky neukazuje. Žádný řádek na výpisu neoznámí: Dnes jste přišli o dalších 137 korun kupní síly. Účet se jen pomalu vzdaluje cenám kolem něj.

Když je inflace 3 procenta ročně, 100 000 korun po roce nekoupí tolik jako předtím. Při inflaci 10 procent je rozdíl mnohem ostřejší. Po několika letech už nejde o drobné zaokrouhlovací chyby.

A tady přichází nepříjemná část. Účet s nulovým nominálním výnosem není bez rizika. Jen je jeho riziko méně nápadné.

Úrok může růst, ale úspory přesto chudnou

Řekněme, že banka připíše na spořicí účet úrok 4 procenta. Inflace činí 5 procent. Na výpisu sice částka roste, ale ceny rostou rychleji.

U 100 000 korun by 4procentní úrok znamenal 4 000 korun před zdaněním. Pokud se na úrok vztahuje 15procentní srážková daň, zůstane 3 400 korun. Zůstatek tedy naroste na 103 400 korun.

Jenže pokud ceny za stejnou dobu vzrostly o 5 procent, reálná kupní síla těchto peněz klesla. Úrok účet opticky zvětšil. Inflace ho mezitím částečně nebo úplně snědla.

Rozhodující proto není jen otázka, kolik banka připíše. Důležité je, jaký výnos zůstane po zdanění a jak rychle rostou ceny. Rozdíl mezi těmito čísly se v praxi označuje jako reálný výnos.

Při hrubém úroku 4 procenta a inflaci 5 procent je reálný výsledek záporný. Přesný výpočet není prosté odečtení, ale pro běžnou představu to stačí: peníze přibývají pomaleji než ceny.

To je situace, která se opakuje u lidí, kteří si roky odkládají peníze na běžný účet. Částka působí bezpečně. A nominálně také neklesá. Jenže bezpečí před poklesem čísla není totéž jako ochrana kupní síly.

Největší účetní iluze vzniká u dlouhých horizontů

Krátkodobě může být rozdíl malý. U několika let už začíná být vidět. U desetiletí může změnit celý význam původní částky.

Kdo si před deseti lety odložil 500 000 korun a nechal je bez výnosu ležet na účtu, má dnes stále 500 000 korun nominálně. Reálně ale může mít podstatně méně než polovinu původní kupní síly, pokud se za dané období ceny zhruba zdvojnásobily.

Tady se často láme představa, že spoření znamená automaticky uchování hodnoty. Neznamená.

Spoření pouze říká, že peníze nebyly utraceny. O jejich kupní síle rozhoduje ještě inflace a výnos, který peníze mezitím získaly. Proto se částka na účtu může zvětšovat a přesto ztrácet hodnotu.

Stačí si místo abstraktního indexu představit nájem, potraviny nebo stavební práce. Člověk, který si deset let odkládá stejnou částku na plánovanou opravu domu, neřeší statistickou inflaci jako takovou. Řeší, že firma za stejnou práci pošle vyšší nabídku. Peníze na účtu zůstaly. Rozpočet utekl.

A právě proto je nominální hodnota tak zrádná. Číslo zůstává stejné, zatímco svět, ve kterém se toto číslo utrácí, se mění.