Měsíční splátka 7 800 korun. Na papíře to vypadá snesitelně. Člověk s čistým příjmem 42 tisíc ji bez mrknutí oka odkývne. Jenže o tři měsíce později přijde povinné ručení, servis po 90 tisících kilometrech a sada zimních pneumatik. Najednou neleží na stole osm tisíc měsíčně, ale skoro dvanáct.

Právě ten rozdíl rozhoduje, jestli auto zůstane dopravním prostředkem, nebo se promění v nejdražší předplatné v domácnosti.

Banky a leasingové společnosti pracují s jednoduchou logikou. Pokud po zaplacení všech závazků zůstává dost peněz na běžný život, úvěr projde. Jenže rozpočet domácnosti nefunguje jako excelová tabulka risk manažera. Nečekané výdaje nepřicházejí jednou za rok v přesně stanoveném termínu.

Stačí se podívat na běžné rodinné auto za 550 tisíc korun financované na šest let. Akontace 100 tisíc. Úvěr na zbytek vychází podle sazby zhruba na osm až devět tisíc měsíčně.

To je ale jen začátek účtu.

Palivo za tři tisíce měsíčně je dnes spíš optimistický odhad pro někoho, kdo nejezdí daleko za prací. Povinné ručení a havarijní pojištění přidají další dva až tři tisíce po přepočtu na měsíc. Servis a běžné opotřebení? Další tisícovka, pokud člověk nechce žít v iluzi, že brzdy vydrží věčně a klimatizace se servisuje sama.

Auto za devět tisíc měsíčně tak často stojí třináct nebo čtrnáct tisíc.

Hranice, za kterou začíná problém

V bankovnictví se dlouhé roky používalo nepsané pravidlo třetiny. Všechny splátky dohromady by neměly spolknout více než třetinu čistého příjmu domácnosti.

Pro auto je to příliš benevolentní.

Automobil totiž není byt. Jeho hodnota klesá prakticky od okamžiku převzetí klíčků. U nového vozu klidně o deset procent během prvního roku. U některých modelů ještě rychleji.

Pokud domácnost vydělává čistého padesát tisíc korun a splácí hypotéku za osmnáct tisíc, prostor pro další vysoký závazek je překvapivě malý. Splátka auta za osm tisíc může projít schvalováním bez potíží. Rozpočet ale začne skřípat při první větší opravě kotle nebo při výpadku jednoho příjmu.

Bezpečněji vychází jiná hranice.

Celkové náklady na auto by se měly vejít do patnácti procent čistého příjmu domácnosti. Ne splátka. Celé auto.

U příjmu padesát tisíc je to 7 500 korun měsíčně včetně provozu.

Za tuto částku lze bez problémů provozovat rozumně vybrané ojeté auto. Nové SUV za šest set tisíc nikoli.

Nejhorší otázka v autosalonu

Kolik chcete měsíčně platit?

Prodavači ji pokládají zcela záměrně.

Jakmile zákazník odpoví, že osm tisíc korun, přestává se řešit cena auta a začíná se pracovat s délkou financování. Splátku lze stlačit prodloužením úvěru na sedm nebo osm let. Výsledkem bývá paradoxní situace - člověk splácí vůz déle, než ho skutečně používá.

Na trhu se objevují i financování na 96 měsíců. Osm let.

Za osm let se narodí dítě a nastoupí do druhé třídy. Změní se práce. Někdo se přestěhuje na druhý konec republiky. Auto mezitím ztratí většinu hodnoty a úvěr běží dál.

Právě délka financování bývá podceňovanější než samotná úroková sazba.

Rozdíl mezi pěti a sedmi procenty znamená několik desítek tisíc korun navíc. Rozdíl mezi pěti a osmi lety splácení mění celý charakter závazku.

Test, který zabere dva měsíce

Existuje překvapivě jednoduchý způsob, jak zjistit, zda rodinný rozpočet půjčku unese.

Dva měsíce před koupí auta posílat každý měsíc částku odpovídající budoucím nákladům na samostatný účet a nesáhnout na ni.

Má vycházet splátka osm tisíc a provoz další čtyři? Odložit dvanáct tisíc.

Pokud druhý měsíc začne člověk přesouvat peníze zpátky kvůli běžným výdajům, odpověď už dostal. Jen nebyla příjemná.

Naopak domácnost, které po dvou měsících leží na účtu čtyřiadvacet tisíc korun navíc a prakticky si toho nevšimla, má poměrně jasno.

Jenže v autosalonech se podobné rozhovory nevedou.

Mluví se o výbavě. O displejích. O zvýhodněné sazbě platné do konce měsíce. A někde mezi panoramatickou střechou a paketem zimních kol se ztratí jednoduchá otázka, která měla zaznít úplně na začátku:

Kolik bude tohle auto stát ve chvíli, kdy přestane být nové a zajímavé a stane se z něj obyčejná věc, která jednou za rok potřebuje servis a jednou za čas novou baterii, protože leden bývá dlouhý a mráz se na splátkový kalendář neptá.