Od ledna 2026 si státní zaměstnanci polepší — jak vysoko sahá navrhované zvýšení platů?

Předvolební kapka optimismu

Plánované zvýšení platů ve státním sektoru od ledna 2026 působí jako malá injekce optimismu ve světě, kde se dobré zprávy dávkují po kapkách. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozjelo návrh, který by mohl zaměstnancům veřejné správy, zdravotnictví, sociálních služeb či kultury přinést až 13% růst tarifních platů. Nejde o plošné přidání, ale o cílený zásah – tedy žádné rovné přilepšení pro všechny.

Tři cesty, jak přidat

Resort zvažuje několik variant. Jedna počítá se základním navýšením o 5 %, další přidává kompenzaci pro hůře odměňované do výše 7 %, a nejambicióznější návrh cílí na 9–13% růst u nejnižších tarifních stupňů, zatímco ostatní by zůstali na pěti až sedmi procentech. V přepočtu na peníze to znamená klidně 2 000 až 3 500 korun měsíčně navíc. Pro řadu lidí, kteří roky žijí s rozpočtem na hraně, to není jen číslo v tabulce, ale pár tisícovek, které mohou rozhodnout o nových brýlích pro dítě nebo o tom, jestli se letos vůbec pojede na dovolenou.

Lednový start, únorová realita

Zvýšení by se mělo projevit už ve výplatě za leden, tedy obvykle v únoru. Jenže finální částky ještě nejsou vytesané do kamene. Všechno bude záležet na tom, jak se vláda, ministerstva a rozpočtová rada domluví. Zkušenější čtenář už tuší, že právě tato fáze bývá nejnáročnější. Na papíře vypadá navýšení vždycky dobře – dokud se nezačne počítat, z jakých kapitol se ty miliardy vezmou.

Návrat k normálu

Pro zaměstnance veřejného sektoru znamená přidání alespoň částečnou úlevu po letech stagnace. Reálné příjmy se kvůli inflaci propadaly, zatímco životní náklady rostly. Takže žádné rozmazlování, spíš návrat k tomu, co se kdysi považovalo za „normální“. Zvlášť ve srovnání se soukromým sektorem, který si mohl dovolit pružněji reagovat na růst cen.

Udržet lidi, kteří utíkají

Veřejná sféra léta bojuje s tím, že jí utíkají kvalifikovaní zaměstnanci – právníci, IT odborníci, účetní. V soukromých firmách dostanou často o polovinu víc. A když už se někdo rozhodne zůstat, bývá to spíš z osobních než finančních důvodů. Přidání tak může mít i stabilizační efekt, který by mohl pomoci udržet aspoň část lidí, na kterých chod celého systému stojí.

Kdo má méně, dostane víc

Nový systém navíc počítá s větším zvýhodněním níže postavených pracovníků. Ti s nejnižšími tarify by měli dostat procentuálně víc než jejich nadřízení. Zní to fér – zvlášť v prostředí, kde se často mluví o rovnosti, ale čísla na výplatní pásce vyprávějí jiný příběh.

Rozpočet jako brzda

Jenže všechno tohle má jeden háček. Ministerstvo financí zatím nenašlo v rozpočtu dost peněz na nejvyšší variantu navýšení. Jinými slovy: představa je, ale kasa prázdná. A když se úředníci hádají o miliardy, bývá to na dlouhé lokte. Odbory tlačí, vláda lavíruje a čas běží. Všichni ví, že pokud se má zvýšení stihnout od ledna, musí padnout rozhodnutí ještě letos na podzim.

Zda se to povede? To už je jiná kapitola, kterou teprve píše realita.