Zelené financování bydlení: kde končí úspory a začíná marketing

„Chcete hypotéku s úrokem nižším než soused? Postavte dům, který topí sám.“ Takhle by to klidně mohlo znít v reklamě. Jenže tentokrát nejde o nadsázku. Banky dnes s oblibou spojují své logo se zeleným listem, uhlíkovou neutralitou a svědomím klienta. Jenže co se skrývá pod pojmem zelené financování? A hlavně - je to opravdu pomoc planetě, nebo jen chytře zabalený obchod?

Co všechno se dá považovat za „zelené“

Princip zní jednoduše: úvěr se zvýhodní, pokud míří na nemovitost s ekologickým profilem. Novostavba s pasivním standardem, rekonstrukce s úsporou energie, instalace solárů, výměna kotle za tepelné čerpadlo. Typicky dostanete slevu o pár desetin procentního bodu nebo malý bonus - třeba vrácení části poplatků. Není to málo, ale zázrak taky ne. Většinou spíš gesto dobré vůle než revoluce v úročení.

Právo a realita: dvě různé planety

Z právního pohledu je na tom zelené financování zatím trochu divoce. Neexistuje jednotná definice ani legislativní rámec. Evropská taxonomy má být tím světlem v tunelu, které určuje, co je skutečně „udržitelné“. Jenže praxe si jede po svém. Každá banka má vlastní tabulku kritérií, vlastní metodiku. Jeden dům s třídou A projde, druhý potřebuje ještě energetický audit. A klient, který doufá, že mu kondenzační kotel zajistí zelenou hypotéku, často zjistí, že „úřední ekologie“ má své tempo i jazyk.

Stát, dotace a šanon plný reality

Někdy jsou zajímavější státní programy než samotné banky. Třeba Nová zelená úsporám dokáže spojit dotaci s úvěrem, který se díky státní pomoci opravdu vyplatí. Jenže to má háček. Každý, kdo kdy vyplňoval formulář na dotaci, ví, že zelená barva úředního razítka má odstín spíš šedý. Revizní zprávy, potvrzení, fotodokumentace, papír na papíru. Úspory sice rostou, ale trpělivost ubývá.

Realitní trh a odstíny zelené

Pro developery a investory už je „energeticky úsporný“ dům víc než módní slovo. Je to argument. Menší provozní náklady, vyšší tržní hodnota. Kupci se dívají na energetický štítek častěji než na fasádu. A když se přidá pár panelů a chytrá aplikace na řízení spotřeby, může se z projektu rázem stát zelený projekt. Jenže často jde spíš o pastelový odstín než o sytou zeleň.

Banky, klienti a trochu psychologie

Zelené financování dnes není jen otázkou životního prostředí. Je to marketingový nástroj, psychologická hra. Kdo nabídne dost „eko“ produkt, přitáhne klienta, který chce cítit, že dělá správnou věc - a u toho platí o pár stovek míň měsíčně. Bankéři tomu říkají win-win. Skeptik by řekl: jen dokud ceny energií drží kurz. Protože jakmile se trh otočí, může se i ta nejzelenější hypotéka proměnit v obyčejnou šedou splátku, kterou platíme z úsporné peněženky.