Úvěrové pojištění: Vyplatí se, nebo jde jen o zbytečný výdaj?
Úvěrové pojištění pod lupou: jistota, nebo drahý klid?
Bankéři o něm mluví jako o bezpečnostním polštáři, který se hodí každému, kdo si bere půjčku. Na papíře to vypadá hezky: člověk přijde o práci, zraní se nebo – nedejbože – zemře, a pojišťovna místo něj zaplatí splátky. Realita ale bývá o poznání tvrdší.
Co vlastně kryje a kdy ne
Úvěrové pojištění má teoreticky pokrýt chvíle, kdy se dostanete do úzkých. Typicky jde o ztrátu zaměstnání, dlouhodobou nemoc nebo invaliditu. V extrémním případě – při úmrtí – pojišťovna dorovná zbytek dluhu. Jenže každý produkt má jiný rozsah krytí. A drobná písmenka na konci smlouvy často mluví hlasitěji než úvodní leták v bance.
Třeba ztráta zaměstnání. Pokud dáte výpověď sami nebo odejdete dohodou, máte smůlu. U neschopnosti pracovat zase záleží, jestli jste nemoc „nepřinesli“ už před podpisem smlouvy. Zkrátka, plnění není samozřejmost.
Proč o něm lidé vůbec uvažují
Základní motiv je jednoduchý: klid. Pocit, že rodina nezůstane s dluhem, když se něco stane. Někdy jde i o ochranu úvěrové historie, protože neplacení splátek může člověku na dlouho zavřít dveře k dalším půjčkám. A v neposlední řadě – pojištění se často sjednává rovnou s úvěrem, takže člověk má tendenci mávnout rukou a prostě kývnout.
Jenže tahle pohodlnost má svou cenu.
Cena jistoty bývá vysoká
Úvěrové pojištění není levné. Měsíční pojistné klidně přidá stovky korun ke splátce. A když si spočítáte, kolik zaplatíte za celé období, zjistíte, že by se z toho dala postavit slušná finanční rezerva.
Navíc pojištění bývá málo flexibilní. Změníte banku, refinancujete úvěr – a pojištění musíte řešit znovu. A to není jen o papírování, ale i o nové lhůtě čekání, během které stejně nic nekryje.
Pro koho má smysl
Pokud jste hlavní živitel rodiny, máte hypotéku a nulovou rezervu, může být úvěrové pojištění rozumným pojistným ventilem. Když příjem stojí na jednom člověku, výpadek může znamenat katastrofu.
Ale pokud máte stabilní práci, úspory nebo vlastní životní pojištění, možná dává větší smysl spolehnout se na tyto zdroje. Proč platit bance za pocit jistoty, který si dokážete zajistit levněji?
A nakonec – není to tak, že největší jistotou stejně zůstává zdravý rozum?







