Rozhodčí smlouva a spotřebitel: proč už nemůže být pastí

Když rozhodce nebyl soudcem, ale nástrojem věřitele

Rozhodčí smlouvy měly svého času zlaté časy. Věřitelé si je pochvalovali jako elegantní zkratku k vymáhání dluhů, bez zdlouhavých soudů a s rychlým výsledkem. Na papíře to vypadalo výborně – menší byrokracie, méně čekání, více efektivity. Jenže v praxi? Spotřebitelé často ani netušili, že něco takového podepsali. Doložka se skrývala v drobném písmu úvěrové smlouvy, a než se nadáli, rozhodoval o jejich osudu někdo, koho si vybral druhý účastník. A ten rozhodce obvykle dobře věděl, komu „vděčí“ za zakázku.

Soudy zatáhly za brzdu

Nejvyšší i Ústavní soud dali těmto praktikám stopku. Rozhodčí doložka musí být srozumitelná, konkrétní a především férová. Spotřebitel musí vědět, že se vzdává cesty k běžnému soudu, a kdo přesně bude o jeho věci rozhodovat. Rozhodce už nemůže být jen „nějaký“ člověk z adresáře firmy, ale musí být určen předem a objektivním způsobem. Cílem bylo odstranit situace, kdy věřitel tahá za všechny nitky a dlužník jen bezmocně přihlíží.

Nové karty pro slabší stranu

Změny v legislativě posílily ochranu spotřebitelů, kteří konečně získali reálný přístup ke spravedlnosti. Pokud je rozhodčí doložka neplatná, celý spor se přesouvá k běžnému soudu. A to znamená možnost odvolání, soudní přezkum i veřejné projednání – zkrátka vše, co rozhodčí řízení většinou vylučovalo. Pro věřitele je to krok zpět, hlavně z hlediska rychlosti a nákladů, ale systém se tak vrátil k základnímu principu: rovnosti stran před právem.

Návrat k soudu jako zkouška trpělivosti

Banky i nebankovky teď musí počítat s tím, že cesta k pohledávce vede přes běžný soud. Ano, trvá to déle, a ano, stojí to víc práce. Ale na druhé straně spotřebitel získal jistotu, že o jeho případu rozhoduje nezávislý soudce, ne někdo, kdo se živí tím, že dává razítka věřitelům. Někdo by mohl říct, že se tím systém jen zkomplikoval. Jiný by dodal, že konečně začal fungovat tak, jak měl od začátku.

Rozhodčí smlouvy nezmizely, ale dostaly svěrací kazajku

Úplně se rozhodčí smlouvy neztratily. V obchodních vztazích mezi firmami stále dávají smysl – tam, kde obě strany vědí, co podepisují, a mají rovné postavení. Ale ve světě spotřebitelů se jejich použití smrsklo na minimum. Každá doložka se teď zkoumá pod lupou, soudy i dozorové orgány hlídají každý detail. Možná je to dobře. Když jde o spravedlnost, rychlá zkratka obvykle nebývá tou nejlepší cestou.