Rozdíl mezi bankovní a nebankovní půjčkou: nejde jen o úroky

Na první pohled je to jednoduché – bankovní půjčky jsou pro „slušné“ klienty, nebankovní pro ty ostatní. Jenže realita je, jako obvykle, o dost složitější. Lidé už dávno nevolí mezi „dobrou“ bankou a „špatnou“ nebankovkou. Volí mezi časem, dostupností, nervy a papírováním. A často vyhrává ten, kdo zvládne vše rychleji než bankovní schvalovací algoritmus.

Banky hrají podle přesných pravidel. Kontrolují registry, vyžadují doložení příjmů, potvrzení, výpisy, někdy i detailní popis účelu půjčky. Z pohledu práva je to fér – chrání sebe i klienta. Jenže když se vám rozbije auto, z kterého živíte rodinu, nebo když dodavatel čeká na platbu, trpělivost s úřední přesností rychle mizí. V tu chvíli nastupují nebankovní hráči. Nabízejí řešení „hned“. A v době, kdy se všechno měří v sekundách, to není málo.

Rozdíl ale nespočívá jen v úrocích. Ano, banky si díky levnějšímu kapitálu mohou dovolit sazby kolem sedmi, osmi procent ročně, zatímco nebankovní společnosti účtují klidně několikanásobek. Jenže to je jen viditelná část příběhu. Mnohem důležitější je, jak se k vám chovají, když něco nejde podle plánu. Banka vám nabídne restrukturalizaci, odklad splátek, individuální řešení. Nebankovní firma? Ta často sáhne po smluvní pokutě ještě dřív, než se stihnete nadechnout.

Právníci, kteří se zabývají spotřebitelskými spory, by mohli vyprávět. V jednom případě klient zaplatil půjčku dvakrát – jednou bance, podruhé inkasní agentuře, protože pohledávka byla mezitím prodaná. Nebankovní sektor je totiž často propletený se sekundárním trhem dluhů. Půjčka, kterou dnes uzavřete s „malou“ společností, může být zítra v portfoliu zcela jiné firmy. V bankovním světě se to také děje, ale s úplně jiným rámcem pravidel a dohledem ČNB.

Zároveň se nedá říct, že nebankovní půjčka je vždy špatně. Existují firmy, které fungují transparentně, jsou pod dohledem, mají jasné smlouvy, férové sankce. Některé dokonce slouží jako „mezistupeň“ – půjčí klientovi, který by v bance ještě neprošel, a pomůžou mu zlepšit úvěrový profil. Jenže pak jsou tu i ti druzí. Nabízejí „bez registru“, „bez doložení příjmů“, „bez ručitele“ – a přidávají k tomu úrok, který se dá přirovnat k menší hypotéce.

Je to trochu jako s leasingem u malých firem. Kdo má čas, trpělivost a účetní v zádech, vyjedná lepší podmínky u banky. Kdo potřebuje auto zítra, sáhne po operativním leasingu, i když ví, že přeplatí. Rozdíl mezi bankou a nebankovkou je v podstatě ten samý – míra jistoty versus míra rychlosti. Jen s tím rozdílem, že když jde o peníze, následky se neřeší v servisu, ale u soudu.

A tak zatímco bankéři mluví o bonitě a rizikovém skóre, lidé na druhé straně stolu řeší, jak zaplatit účty do konce měsíce. Dva světy, stejné peníze – jen pravidla hry jsou úplně jiná.