Půjčky pro OSVČ: mezi volností podnikání a nedůvěrou bank

Podnikání má svoje kouzlo – volnost, kontrolu nad časem, pocit, že člověk dělá na sebe. Jenže v okamžiku, kdy potřebuje peníze, třeba na rozjezd, investici do vybavení nebo prostě překlenutí slabší sezóny, přichází tvrdé procitnutí. Banka, která ochotně půjčí zaměstnanci s průměrným platem, najednou zkoumá živnostníka pod mikroskopem. A čím menší a mladší podnikatel, tím víc pochybností.

Získat úvěr jako OSVČ není nemožné, ale má to svá specifika. Banky totiž u podnikatelů vidí větší riziko. Zatímco zaměstnanec předkládá výplatní pásky a pracovní smlouvu, živnostník musí dokazovat příjmy, které často kolísají. Doložení daňového přiznání bývá jen začátek – úředník v bance chce rozumět, jak peníze přicházejí, jak stabilní jsou zakázky, jestli podnikání stojí na dlouhodobé bázi, nebo jde o sezónní výkyvy.

Jedním z největších problémů je daňová optimalizace. Spousta OSVČ snižuje daňový základ na minimum, aby odváděla méně státu. To ale znamená, že papírově vypadá chudší, než ve skutečnosti je. Banka posuzuje bonitu podle čísel z přiznání, ne podle reality života. Mnoho živnostníků si tak paradoxně zkomplikuje přístup k úvěru právě tím, že „šetří“ na daních.

A pak tu jsou rozdíly mezi typy půjček. Někdo sáhne po klasickém podnikatelském úvěru, jiný po běžném spotřebitelském, kde banka formálně nezkoumá účel. Ti obezřetnější využívají kontokorent nebo kreditní kartu, protože rychlý přístup k penězům bývá důležitější než samotná výše úvěru. Jenže každá z těchto forem má své pasti – od úroků po poplatky za vedení účtu nebo za předčasné splacení.

U nebankovních institucí bývá přístup volnější, ale cena vyšší. Zkušenější podnikatelé si občas stěžují, že nebankovní půjčky jsou jak taxi – rychlé, pohodlné, ale za každou minutu navíc připlatíte. Na druhé straně, když vám zítra stojí zakázka a banka se ještě nepropracovala k rozhodnutí, bývá i drahá varianta lepší než ztracený obchod.

Chybou číslo jedna bývá, že OSVČ nepočítají s rezervou. Mnozí žijí od faktury k faktuře, spoléhají na příští měsíc a ignorují riziko, že jeden klient prostě nezaplatí. V tu chvíli přichází panika – půjčka jako záplata, která se ale může rychle proměnit v břemeno.

Banky tvrdí, že podnikatelé jsou rizikoví. Podnikatelé zase říkají, že banky nerozumí realitě byznysu. Pravda je někde mezi – možná i proto, že papír snese všechno, ale peníze ne.