Oblíbené společnosti
Psychologie peněz: když kalkulačka prohrává s emocemi
10. 10. 2025
Říká se, že peníze jsou jen nástroj. Ale jakmile se do hry zapojí emoce, stávají se z nástroje zbraň — někdy namířená proti nám samým. Všichni víme, že bychom měli šetřit, porovnávat nabídky a nebrat první úvěr, který nám padne do oka. Přesto si spousta lidí půjčuje impulzivně, někdy doslova pod vlivem momentální nálady. A bankéři to moc dobře vědí.
Úvěrové rozhodování se totiž neděje jen v tabulkách. Často začíná tam, kde se setká touha s ospravedlněním. „Zasloužím si to,“ „je to přece investice do sebe,“ nebo to nejklasičtější: „všichni to tak dělají“. V ten okamžik se logika odsunuje stranou a přebírá kontrolu limbický systém – ta část mozku, která se stará o emoce. Výsledek? Rozhodnutí, které dává pocit jistoty teď, ale ztrácí smysl po pár splátkách.
Typickým příkladem jsou kreditní karty. Úroky přes dvacet procent, a přesto lidé platí s úsměvem, protože „to nic nestojí“. Všechno je nastavené tak, aby to působilo bezbolestně: bezkontaktní platba, jeden dotyk, žádné peníze v ruce. Psychologové tomu říkají efekt „finanční distance“ – čím dál jste od fyzických peněz, tím méně bolí utrácení. Proto tolik lidí bere úvěry online – kliknutí je jednodušší než uvědomění.
Zajímavé je, že i vzdělaní lidé padají do stejných pastí. Ekonomové mluví o tzv. kognitivní disonanci – mozek si obhajuje špatné finanční rozhodnutí, aby si zachoval dobrý pocit ze sebe. „Jasně, úrok je vyšší, ale přece jsem to měl spočítané,“ řekne si někdo, kdo chtěl ve skutečnosti jen rychlé peníze na dovolenou. V realitě to není výpočet, ale pocit kontroly.
A pak tu je druhý extrém – strach. Strach z dluhu, z odmítnutí, z finančního selhání. Mnoho lidí se tak nechá zahnat do kouta, podepíše první nabídku, protože má pocit, že lepší už nebude. Banky a nebankovní instituce s tím pracují velmi sofistikovaně. Výrazy jako „předběžné schválení“ nebo „garantovaná sazba“ jsou navržené přesně tak, aby uklidnily, ne informovaly.
Na úrovni praxe to vidí každý finanční poradce: lidé si půjčují srdcem a splácejí rozumem. První fáze je euforie, druhá rezignace. A přechod mezi nimi bývá rychlý – přibližně ve chvíli, kdy do schránky dorazí první výpis s RPSN, které nikdo pořádně nečetl.
Možná i proto dnes roste poptávka po tzv. behaviorálním financování – disciplíně, která propojuje psychologii s ekonomií. Banky se učí, jak naše emoce fungují, a podle toho modelují produkty. My bychom se ale měli učit totéž – jen z druhé strany stolu. Protože někdy nejde o to, kolik si půjčíte, ale proč jste to vůbec udělali.