Platební karta pro dítě: Jak vybrat a na co si dát pozor

Proč vůbec karta pro děti?

Platební karta pro děti už dávno není jen hračka pro rodiče, kteří chtějí jít s dobou. Je to test z finanční zralosti, a to jak pro dítě, tak pro dospělého. Dítě se učí, že peníze nejsou jen číslo na displeji, ale že mizí stejně rychle, jako přicházejí. Rodič má přehled, nastaví limity, a hlavně - vidí, jak potomkovi funguje rozum, když dostane do ruky „vlastní peníze“.

Od kdy to má smysl?

Většina českých bank dává zelenou už od šesti let. Dítě má účet na své jméno, ale otěže drží rodič. Samostatnost je tedy jen částečná - což je vlastně ideální kompromis. Získává zkušenost, ale nemůže udělat zásadní škodu. A upřímně, kdo z nás by v první třídě věděl, co znamená „limity pro výběr“?

Jaké karty se nabízejí?

Klasika je debetní karta k dětskému účtu. Funguje stejně jako dospělá, jen s menšími částkami. Dítě může platit v obchodě, vybírat hotovost, a zkusit si, jaké to je utratit kapesné jedním přiložením.

Pak je tu virtuální karta – bez plastu, čistě v mobilu. Ideální na online nákupy, i když tady už je potřeba rodičovský dohled. A třetí varianta? Předplacená karta. Tam rodič prostě „nabije“ určitou částku a dál se už nic nemůže pokazit. Používají ji třeba ČSOB (Cool karta) nebo Revolut Junior.

Co nabízejí české banky

Každá banka se tváří, že vynalezla dětský účet, ale princip je podobný.
Česká spořitelna má George Junior s kartou od osmi let a přehledným sledováním výdajů.
ČSOB dává kartu k Dětskému kontu, opět od osmi, s možností blokace online plateb.
Raiffeisenbank začíná už od šesti let a láká na ovládání přes mobilní aplikaci.
mBank sází na jednoduchost a „moderní aplikaci“.
A pak Revolut Junior, který kombinuje virtuální i fyzickou kartu a vše běží přes rodičovský účet.

Rozdíly jsou spíš v detailech než v principu.

Bezpečnost pod palcem

Rodiče dnes mají v ruce silné nástroje. Denní limity, blokace, notifikace v reálném čase. Karta se dá během pár vteřin zmrazit, sledovat každý pohyb, povolit jen určité typy obchodů.
Dítě se tak přirozeně učí, že peníze nejsou „neviditelné“ a že i digitální účet má dno. To je lekce, kterou by leckdy potřebovali i někteří dospělí.

Co to dítě vlastně získá

Finanční gramotnost se nedá naučit z učebnice. Musí se zažít. Dítě s kartou v ruce si reálně uvědomí, co znamená utrácet, kolik věci stojí, a že když dnes koupí nový skin do hry, zítra už nezbude na kino.
A pro rodiče? Konec shánění drobných, konec přepočítávání padesátikorun. Pohodlí i přehled v jednom.

Kde může být zádrhel

Tahle hra na dospělé ale potřebuje pravidla.
Kolik peněz a kdy. Na co ano a na co ne. Bez jasného rámce se karta mění v bezednou studnu.
Je dobré mluvit o souvislostech - že karta neznamená neomezený účet, že výpis není nepřítel, ale pomůcka.
A samozřejmě, prověřit poplatky. Některé banky lákají na nulu, jiné si nenápadně účtují pár korun měsíčně.

Nakonec jde o víc než o plastovou kartičku. Je to první lekce zodpovědnosti, která se nezapomíná.