Pět hlavních rozdílů mezi bankovní a nebankovní půjčkou, které by měl znát každý

Když půjčka není jen půjčka

Na papíře to vypadá jednoduše. Přijdete, podepíšete smlouvu, odejdete s penězi. Ale kdo někdy řešil půjčku v praxi, ví, že rozdíl mezi bankou a nebankovkou není jen v logu na dveřích. Rozdíly jsou hlubší, často skryté mezi řádky smluv, a dokážou zamávat i s dobře rozpočítaným rodinným plánem.

Cena peněz aneb kdo má levnější zdroje

Banky si půjčují peníze levněji než menší hráči mimo sektor. Mají přístup k centrálním zdrojům, emisím dluhopisů, stabilním vkladům. Díky tomu mohou nabídnout úrok, který se neblíží lichvě. Nebankovní poskytovatelé musí sáhnout po dražších penězích, a tak se to logicky promítne do ceny úvěru.
Na billboardu se sice skví „výhodná akce“, ale zkuste si spočítat RPSN. Často zjistíte, že ta výhoda je jen v rychlosti, ne v ceně.

Bonita – komu půjčí a komu ne

Banka si klienta vždy proklepne. Zajímá ji, kolik vyděláváte, kolik dlužíte, jestli jste někdy zpozdili splátku. Nebankovky jsou pružnější, někdy až příliš. Některé registr kontrolují, jiné ne – a právě tím lákají ty, kdo jinde nepochodí.
Jenže benevolence má svoji daň. Vyšší úrok, poplatky za vedení smlouvy, nebo třeba sankce, které začnou běžet dřív, než se stihnete rozkoukat.

Transparentnost, nebo mlha drobných písmen

U banky máte jistotu, že se řídí zákonem a dohledem regulátora. Každý údaj musí být doložen, každá smlouva čitelná. U nebankovních firem je to pestré – od poctivých hráčů až po ty, kteří si rádi hrají s formulacemi.
V praxi to znamená, že tam, kde banka napíše „poplatek 1 %“, může nebankovka dodat pět řádků podmínek. A co zní jako drobnost, může nakonec stát tisíce.

Rychlost jako lákadlo i past

Je pravda, že peníze z nebankovky přistanou na účtu dřív, než si stihnete uvařit kávu. Žádné výpisy, žádné čekání na schválení. Ale tahle rychlost má svou cenu. Zatímco banka vás dusí papíry, nebankovka riskuje – a to si nechá zaplatit.
Mnoho lidí v časovém presu podepíše smlouvu, kterou by v klidu nikdy nevzali. A právě tam bývá zakopaný pes.

Když se to začne sypat

Problémy se splácením ukážou, kdo hraje fér. Banky se většinou snaží domluvit – nabídnou odklad, úpravu splátek, restrukturalizaci. Mají zájem, aby klient zůstal a nezkolaboval.
U nebankovních poskytovatelů bývá přístup tvrdší. Jeden dopis, druhý, a pak už exekuce. Žádná empatie, žádný prostor pro domluvu. A tehdy už je pozdě řešit, co bylo v té smlouvě napsáno kurzívou pod čarou.