Nemocenská pro OSVČ: státní jistota, nebo komerční flexibilita?

Když podnikatel onemocní

Osoby samostatně výdělečně činné stojí před volbou, která není na první pohled nijak dramatická, ale v praxi může rozhodovat o přežití jejich rozpočtu. Spolehnout se na stát? Nebo si připlatit za komerční pojistku? Obě cesty mají svá ale. A stejně jako u daní, i tady záleží na tom, kolik rizika je člověk ochotný nést na vlastních bedrech.

Státní nemocenské pojištění

Účast je dobrovolná. To zní svobodně, ale zároveň to znamená, že odpovědnost leží jen na vás. Měsíční pojistné může být směšně nízké, takže člověk má pocit, že o nic nejde. Jenže pak přijde nemoc, pár týdnů bez práce – a denní dávky se pohybují v řádu stovek korun. Z toho se účet za nájem ani složenky moc nezaplatí. Navíc první dva týdny stejně žádné peníze nepřijdou, protože stát vyplácí až od 15. dne nemoci.

Na druhou stranu, systém má jednu velkou výhodu: garanci. Stát sice nevyplácí horentní sumy, ale vyplatí je jistě. V době, kdy podnikatel leží s horečkou a přemýšlí, jak zaplatí odvody, může být jistota víc než luxus.

Komerční pojištění

Soukromé pojišťovny hrají jinou hru. Nabídnou produkt přesně na míru – ale za odpovídající cenu. Výplata může přijít klidně od prvního dne, plnění bývá výrazně vyšší a pojistku si lze postavit podle skutečných příjmů. Jenže i tady je háček. Pojišťovna není charita – zkoumá zdravotní stav, čte mezi řádky a někdy odmítne plnění u určitých diagnóz.

Podnikatel, který má za sebou pár nemocenských, to zná: papírování, doložky, výluky. Když ale člověk narazí na správný produkt, může se mu investice vrátit už při první delší pracovní neschopnosti.

Kombinace jako zlatá střední cesta

Mnoho OSVČ volí kompromis – trochu státu, trochu komerce. Základní jistotu pokryje minimální nemocenské pojištění, zbytek dorovná soukromá pojistka. V praxi to znamená, že podnikatel má garantované minimum od státu a přitom se nemusí bát většího výpadku příjmu. Logika jednoduchá, ale účinná: státní garance plus flexibilita pojišťovny.

Jak přemýšlet strategicky

Rozhodnutí by nemělo stát jen na pár stokorunách měsíčně. Klíčové je, jak dlouho člověk vydrží bez příjmu. Má rezervy? Může ho někdo v byznysu zastoupit? Nebo se podnik na pár týdnů zastaví?

Tohle jsou otázky, které by si měl položit každý, kdo podniká sám na sebe. Nejde jen o pojištění, ale o celkový přístup k riziku. A jak se říká – dokud je člověk zdravý, všechno se zdá samozřejmé. Pak ale přijde chřipka, zlomená noha nebo pár dnů na kapačkách… a najednou se ukáže, jak moc ta dobrovolná účast vlastně chybí.