Nebankovní peníze na dosah

Nebankovní půjčky jsou všude kolem. Reklamy slibují rychlé schválení, peníze hned, bez zbytečných otázek. Stačí kliknout. Nikdo se moc neptá na budoucnost, jen na to, že dnes potřebujete hotovost na opravu auta, zaplacení nájmu nebo jen přežití do výplaty. A pokud to zní jako scénář z běžného života, tak ano, přesně tam se nebankovní sektor zabydlel. Na tenkém ledě mezi pomocí a obchodem s nouzí.

Když se dluh valí jako sněhová koule

Jeden úvěr, druhý, třetí. Refinancování, konsolidace, další pokus si koupit čas. A najednou je tu insolvence. Slovo, které lidé často slyší poprvé až ve chvíli, kdy už ztrácejí půdu pod nohama. Insolvenční řízení slibuje nový začátek, alespoň papírově. Dlužník splácí část závazků a po letech může být čistý. Jenže co věřitelé? Nebankovky často inkasují výrazně méně, než kolik si původně spočítaly.

A tak vyvstává otázka: kdo za to může? Nezodpovědný klient, který si půjčoval na co neměl? Nebankovní společnost, která půjčila, i když bylo jasné, že schopnost splácet stojí na hliněných nohách?

Tam, kde selže kontrola rizik

V bance by vám úvěr nejspíš nedali. Skóre v registrech je mizerné, příjmy nepravidelné, životní situace jako z horské dráhy. Nebankovní půjčka přesto projde. Proč? Protože byznys. Ke každému riziku existuje cenovka. Vyšší úrok, poplatky, smluvní pokuty. Čím hůř na tom jste, tím dražší peníze dostanete.

Jenže pak přijde realita. Statistika mluví jasně: část těchto úvěrů skončí u insolvenčních správců. A pak se začíná hrát jiná hra. Věřitelé se dělí o malý koláč, který se častokrát ani neupeče do křupava. A komu se chce řešit, jestli na vině byla nedostatečná prověrka žadatele nebo přehnaný optimismus samotného žadatele o úvěr?

Odpovědnost není jednosměrka

Dlužník má odpovědnost. To je bez debat. Ale stejně tak i poskytovatel, zvlášť když jde o byznys, kde se pracuje s lidskou slabostí. V zákonech najdeme povinnost posoudit úvěruschopnost, ale v praxi se pořád objevují situace, kdy se posuzuje jen minimum, případně se věří čestným prohlášením. Když se pak úvěr zřítí, odklízí se následky až v insolvenčním řízení.

Vtip je v tom, že insolvence nemusí být konec světa. Pro dlužníka může být záchranným lanem. Pro nebankovku nepříjemnou ztrátou. Ale kdo nese tu poslední kapku viny? Možná nikdo. Možná oba. A možná ani jednoho z nich už to nezajímá, protože se všichni ženou dál.

Příběhy z praxe, které nezmizí

V podnikání se říká: nejhorší dlužník je ten, který chce platit, ale nemůže. Firmy půjčují, protože vidí příležitost. Klienti berou, protože nemají jinou možnost. Všichni doufají, že zítřek bude laskavější než dnešek. Často není. Neetické praktiky, vysoké sankce, nemožnost domluvy. A pak se sejdou u jednoho stolu, v jedné složce insolvenčního soudu a čekají, kolik zůstane pro koho.

A hranice odpovědnosti? Ta se hledá těžko, když v ní hraje roli lidský příběh, zoufalství, byznysový plán i kousek víry, že tentokrát to dopadne líp. Jenže dluhy nemívají dobrou paměť, zato skvěle umí přicházet nečekaně a v nejméně vhodnou dobu.