Mzda nebo plat? Správné rozlišení je klíčové pro zaměstnavatele i zaměstnance
Dva pojmy, jedna práce
V běžné řeči se mzda a plat často hází do jednoho pytle. Jenže nejde o totéž, a rozdíl mezi nimi není jen slovíčkařením. Zatímco mzdu určuje dohoda, plat stojí na zákoně. Kdo to splete, může se dostat do pěkné šlamastyky, zvlášť když na dveře zaklepe inspektorát práce.
Plat: úřední jistota
Plat dostávají lidé, kteří pracují pro stát, kraje nebo obce. Patří sem úředníci, učitelé, policisté, zaměstnanci státních fondů nebo příspěvkových organizací. Výši platu neurčuje šéf podle nálady, ale tabulky. Ty přidělují každému místo podle platové třídy (tedy složitosti práce) a platového stupně (tedy praxe). Zkrátka - kdo je déle ve službě, posouvá se nahoru.
Zaměstnavatel tu má jen malý prostor k manévrování. Žádné vyjednávání o „lepším tarifu“ nebo prémiích podle výkonu. Systém je pevně nastaven, ať se vám to líbí, nebo ne.
Mzda: trh, dohoda a někdy i riziko
Naopak mzda patří do světa soukromých firem a podnikatelů. Tady neexistují žádné tabulky, jen zákonné minimum – minimální a zaručená mzda. Všechno ostatní je na dohodě.
Zaměstnavatel může zvolit fixní částku, hodinovou sazbu nebo kombinaci s bonusy, prémiemi či provizemi. A protože zákon mu v tom příliš nebrání, mzdy se mohou mezi firmami výrazně lišit. Jeden bere třicet, druhý padesát – podle výkonu, podle odvahy říct si o víc, nebo prostě podle štěstí.
Když přijde kontrola
Rozdíl mezi platem a mzdou není jen teorie. Špatné označení v pracovní smlouvě může mít právní následky. Pokud by třeba obecní úřad napsal zaměstnanci „mzdu“, šlo by o chybu. Ve veřejném sektoru se totiž vždy používá plat. A inspektor práce by to rozhodně nepřehlédl.
Co to znamená pro zaměstnance
Pro člověka v praxi to má jasný dopad. Plat nabízí stabilitu a předvídatelný růst, mzda zase volnost a možnost vyjednat si víc. Jenže svoboda má svou cenu – kdo je v soukromém sektoru, stojí víc na vlastních nohách. A jak ví každý, kdo někdy řešil výplatu, dohoda bývá někdy tvrdší než paragraf.







