Mikroúvěry vs. kreditní karta: co se víc vyplatí při krátkodobém nedostatku peněz?

Krátkodobý nedostatek peněz má mnoho podob. Pro někoho to znamená, že se zpozdila výplata, pro jiného, že se objevila nečekaná faktura za opravu auta. A právě tehdy lidé nejčastěji sahají po „rychlých penězích“. Jenže možností je víc – mikroúvěr, kreditní karta, kontokorent. Každá z nich funguje jinak a každá má svoje háčky.

Na první pohled se zdá, že mikroúvěr je nejrychlejší cesta. Vyplníte formulář, potvrdíte pár políček a peníze jsou na účtu dřív, než se káva dovaří. Jenže rychlost bývá drahá. RPSN u těchto půjček se často šplhá do stovek procent, a i když poskytovatelé mluví o „přehledných poplatcích“, realita bývá jiná. Úrok samotný nebývá problém, problém je všechno kolem – administrativní poplatky, prodloužení splatnosti, pokuty. Z malého úvěru se pak může stát velká lekce z finanční gramotnosti.

Kreditní karta působí seriózněji. Vydává ji banka, má limity, pravidla, bezúročné období. Jenže i tady je snadné ztratit přehled. Bezúročné období zní skvěle – zaplatíte a do 45 dnů dluh vyrovnáte bez úroků. Ale kdo to opravdu dělá? Mnoho lidí nechá zůstatek přetéct do dalšího měsíce, a úroky pak začnou tikat rychleji než parkovací automat.

Rozdíl mezi mikroúvěrem a kreditkou není jen v podmínkách, ale i v psychologii. Mikroúvěr působí jako nouzové řešení – vím, že si půjčuji, a vím, že to musím brzy vrátit. Kreditní karta je naopak zákeřná právě tím, že nepůsobí jako dluh. Při placení nebolí. Plastová karta, pár vteřin u terminálu – a hotovo. Až později přijde výpis, který člověka vrátí na zem.

V podnikatelském prostředí funguje podobný mechanismus. OSVČ občas sáhnou po mikroúvěru, když klient nezaplatil fakturu. Jenže banky nabízejí i obchodní kreditky – flexibilní nástroj, pokud se používá s rozumem. Je to jako náhradní kolo v autě: fajn, že ho máte, ale nechcete na něm jezdit celý rok.

Na trhu dnes hranice mezi oběma produkty mizí. Některé fintechy nabízejí „revolvingové mikroúvěry“ – něco mezi kartou a půjčkou, přístupné přes mobilní aplikaci. Moderní technologie to celé zrychlily, ale princip zůstává starý: půjčit si je snadné, zaplatit to už méně.

Ať už člověk sáhne po mikroúvěru nebo kreditní kartě, jedno platí pořád. Rychlé peníze nebývají levné. Jen se liší způsob, jakým vám to systém dá najevo – buď transparentním poplatkem u mikroúvěru, nebo nenápadným úrokem, který se tiše připíše na výpis z karty. Rozdíl je v tom, kdy si toho všimnete.