Mikroúvěr jako finanční rezerva? Kdy je to chytrý tah a kdy omyl

Rezerva. Slovo, které zní uklidňujícím tónem, dokud ji člověk skutečně má. Ale co když ne? Když přijde rozbitý kotel uprostřed zimy nebo auto, které se rozhodne odejít do důchodu zrovna v týdnu, kdy musíte denně do práce? Mikroúvěr se pak tváří jako spása – pár tisíc, rychle, bez otázek. Otázka ovšem zní: je to ještě rezerva, nebo už jen oddálení problému?

V byznysu se říká, že kdo nemá hotovostní polštář, neřídí firmu, ale hazardní hru. V osobních financích to není jiné. Jenže ne každý si může dovolit mít stranou tři výplaty. A právě tam se objevuje lákadlo mikroúvěru – jako náhradního plánu, „pro jistotu“. Někteří lidé ho dokonce berou preventivně: mít sjednaný limit, který „kdyby něco“ pokryje, prý dodává klid. Na papíře to dává smysl. V praxi už méně.

Mikroúvěr není rezerva, je to půjčený kyslík. A kyslík zadarmo nebývá. Každý, kdo někdy podnikal, ví, jak zrádné může být financovat běžný provoz dluhem – nejdřív to pomůže, pak si člověk zvykne, že bez toho to nejde. U osobních financí je to podobné. Když si zvyknete řešit každou drobnost mikroúvěrem, začne se vytrácet cit pro rovnováhu. Vzniká tichý návyk, že „přece se vždycky dá půjčit“.

Na druhou stranu, existují situace, kdy je to racionální krok. Například u lidí s nepravidelným příjmem – sezónní práce, volná noha, podnikání. Když víte, že peníze dorazí za týden, ale účet je dnes prázdný, mikroúvěr na pár dní může být praktický most. Jenže ten most musí mít i druhý břeh. Kdo si půjčuje bez jistoty, kdy se dostane zpět, spíš staví molo do neznáma.

Z právního pohledu není rozdíl mezi „malou půjčkou na chvíli“ a běžným úvěrem. Závazek je závazek. Mnozí si to ale neuvědomují, protože všechno probíhá online – tři kliky, potvrzení SMS a hotovo. Jenže i ten nejmenší mikroúvěr se zapisuje, sleduje, a když se zpozdíte, úročí. Takže když člověk říká, že má mikroúvěr „jen jako pojistku“, často ve skutečnosti drží rozbušku, která čeká na první zpoždění výplaty.

Bankéři to nazývají „půjčkou z nouze“, finanční poradci spíš „špatně pochopenou rezervou“. Ale z pohledu běžného člověka jde o obyčejný pocit jistoty – že i když se něco pokazí, existuje řešení. Jenže tohle řešení stojí peníze. A někdy i klid.

Mikroúvěr může být rozumný, když víte přesně, proč ho máte a kdy skončí. Ale jakmile se z nástroje pro výjimečné chvíle stane doplněk běžného rozpočtu, přestává hrát roli rezervy. Stává se dalším závazkem, který čeká ve frontě na váš příjem. A ta fronta se, jak zná každý, zkracuje mnohem pomaleji, než by si člověk přál.