Kontokorent - pohodlná díra v účtu, která se umí prodražit

Kontokorent je ten typ dluhu, který nevypadá jako dluh. Prostě vám na účtu dojde dech, vy přejdete do minusu a svět se nezboří. Banka vám tiše půjčí, aniž byste podepisovali další smlouvu, a vy máte pocit, že jste to jen posunuli do příští výplaty. Jenže právě tahle nenápadnost má cenovku. Úrok u kontokorentu bývá vysoký a běží prakticky okamžitě z vyčerpané částky. Když minus použijete na pár dní a vrátíte ho hned s příjmem, dá se to přežít. Jakmile se z toho ale stane zvyk, trvalá kulisa podnikání nebo domácnosti, začíná to bolet.

A pak jsou tu drobnosti, které v reklamě zní jako servis, ale v reálu jsou to pravidla hry. Kontokorent často platíte jen za to, že existuje (poplatek za vedení, obnova limitu), a i když ne, pořád platí základní věc: úročení se typicky počítá den po dni. Žádné bezúročné období jako u kreditky, žádné oddechnutí. Kontokorent je zkrátka rychlý nástroj. A rychlé nástroje jsou ve financích skoro vždycky dražší.

Půjčka - levnější na úroku, dražší na disciplíně

Klasická spotřebitelská půjčka působí nudně. Vyberete částku, splatnost, podepíšete smlouvu a pak už jen každý měsíc odchází splátka, jako když tiká metronom. Nuda, ano, ale také předvídatelnost, která často znamená nižší cenu. U půjčky typicky dostanete nižší úrok než u kontokorentu, protože banka přesně ví, kolik a jak dlouho vám půjčuje. Má to kalendář. A kalendář je pro banku bezpečnější než volný pád do minusu.

Jenže půjčka má jiný háček. Ne v úroku, spíš v tom, co se stane, když se netrefíte. Půjčka je levná, jen pokud víte, že splátky unesete. Kdo se splete, rychle zjistí, že sankce, upomínky a smluvní pokuty umí přebít i hezký úrok. A ještě jedna věc z praxe: u půjček se často řeší poplatky za sjednání, vedení nebo pojištění schopnosti splácet, které se tváří dobrovolně, ale v některých nabídkách jsou téměř povinným doplňkem. Najednou se z levného produktu stane dražší balíček, jen s lepším obalem.

Co je levnější - záleží, jestli si půjčujete na týden, nebo na život

Otázka co je levnější zní jednoduše, ale odpověď se láme na detailu, který lidé rádi přeskočí: doba a způsob čerpání. Kontokorent může být levnější v situaci, kdy potřebujete krátce překlenout pár dní, ideálně opakovaně ne, a částku rychle vrátíte. V podnikání typicky: faktura přijde pozdě, DPH se platí včas. V domácnosti: rozbila se pračka, výplata je za pět dní. Krátký minus, rychlé srovnání, minimální úrok v absolutní částce. Neříkám, že příjemné. Jen že matematika někdy vyjde.

Půjčka naopak vychází levněji, když jde o delší horizont a větší částku. Ne proto, že by banky zázračně zlevnily peníze, ale protože u půjčky máte úrokovou sazbu obvykle níž a splácíte postupně. Kontokorent je jako otevřený kohoutek: když ho nezavřete, teče pořád. Půjčka je jako naplánované zalévání: přesně víte, kolik vody kam půjde. A teď ta nepříjemná věta, kterou v praxi slyším často: Já to nechám v minusu, ono se to nějak srovná. Nesrovná, pokud vám minus každý měsíc ukusuje část příjmu ještě dřív, než stihnete cokoli napravit.

Úrok není všechno - u kontokorentu hraje roli i psychologická sleva

Když se lidé ptají, co je levnější, často mluví jen o úroku. Jenže náklad není jen sazba, ale i chování, které produkt vyvolá. Kontokorent svádí k tomu, že se o něm nemluví. Je to tichý dluh. V aplikaci vidíte zůstatek, někdy i pěkně barevně, ale pocitově je to pořád váš účet. U půjčky je naopak dluh pojmenovaný a oddělený. Má smlouvu, splátkový kalendář, datum. V hlavě to funguje jako závazek. Kontokorent v hlavě často funguje jako šedá zóna.

A právě tady se levnost láme. Kontokorent bývá drahý proto, že lidé ho používají déle, než si připouštějí. Když jste v minusu tři týdny, pak ho na chvíli splatíte a za dva dny jste tam zpět, realita je, že jste v minusu pořád. Jen to občas zametete pod koberec. U půjčky takové zametení nejde. Splátka přijde, a když nepřijde, někdo vám to připomene. Ne vždy mile.

Právní detail, který v reklamě nenajdete - RPSN, sankce a změna podmínek

Z právního pohledu je férové dívat se na věci, které se v běžné debatě ztrácí. U půjčky má spotřebitel obvykle jasně dané informace, včetně RPSN, které v sobě shrnuje i část poplatků. Kontokorent je často smluvně řešený jako rámec k běžnému účtu, podmínky jsou v sazebníku, ve VOP, v dodatcích. Čitelné, ale ne vždy čtené. A teď praktická otázka: kdo z nás si opravdu sedne k VOP ve chvíli, kdy jen chce zaplatit fakturu a jít spát?

Do hry vstupují i sankce. U obou produktů platí, že prodlení je drahé, ale projevuje se jinak. U kontokorentu se můžete dostat do situace, kdy banka limit sníží nebo neobnoví, a vy musíte minus dorovnat rychleji, než vám dovolí realita. U půjčky je zase riziko v tom, že se z jedné nezaplacené splátky stane série, a pak už se řeší věci, které lidé neradi slyší: zesplatnění, vymáhání, náklady řízení. Ne jako strašení, spíš jako připomínka, že levnost se v právu měří tím, jak dopadnete, když to nejde podle plánu.

Levnější není totéž co výhodnější - a někdy je to jen otázka hanby

V běžném životě se tyhle volby často nedělají kalkulačkou, ale pocitem. Kontokorent je rychlý a diskrétní. Půjčka je viditelná, někdy až nepříjemně. Někdo si raději drží trvalý minus, protože nechce mít půjčku. Jiný si vezme půjčku na částku, kterou by kontokorentem zvládl za týden, jen aby měl klid v hlavě. A pak je tu třetí skupina - ti, kdo to kombinují: kontokorent jako polštář, půjčka jako řešení větší věci. Jenže kombinace dvou dluhových nástrojů umí být nejdražší právě tehdy, když se začnou překrývat.

Tak co je levnější? Kontokorent občas, půjčka často. Ale rozhoduje, jestli si kupujete pár dní času, nebo několik měsíců tolerance. A taky jestli si umíte přiznat, že minus na účtu je pořád dluh, jen bez toho nepříjemného slova na první stránce smlouvy.