Kolik vám dnes banky skutečně půjčí na bydlení?

Hypotéky znovu pod drobnohledem

Ještě před pár lety to vypadalo jednoduše. Vzít si hypotéku byla otázka několika podpisů, úrok kolem dvou procent a banky se předháněly v tom, kdo nabídne rychlejší schválení. Dnes? Jiný svět. Cesta k vlastnímu bydlení je dražší, složitější a pro mnoho lidí často i slepá ulička. Žadatel už neřeší jen výši splátky, ale i to, jestli vůbec projde sítem přísnějších regulací.

ČNB jako rozhodčí

Hlavní roli hraje Česká národní banka, která dohlíží na to, kolik a komu banky půjčují. Na papíře to vypadá suše: LTV, DTI, DSTI. Ve skutečnosti jde o tři klíče, které odemykají (nebo zamykají) cestu k vlastnímu bytu. LTV, tedy poměr mezi hodnotou zastavené nemovitosti a výší úvěru, nesmí překročit 80 %. Jen mladší do 36 let mohou jít na 90 %. Jinými slovy, člověk musí mít z kapsy minimálně pětinu ceny. Při dnešních pražských cenách to znamená mít našetřeno klidně milion a víc. Kolik třicátníků to zvládne?

Kolik si vlastně smíte půjčit

Pak přichází na řadu DTI – násobek čistého ročního příjmu, který může jít na splátky. Limit kolem 8,5násobku (mladší do 36 let až 9,5) znamená, že domácnost s příjmem 50 tisíc měsíčně dosáhne na úvěr zhruba 5 milionů. A nakonec DSTI, tedy podíl měsíční splátky na čistém příjmu. Tady jde do tuhého: banka se drží hranice 45 %. Z oněch 50 tisíc tak nesmí měsíční splátka přesáhnout zhruba 22,5 tisíce. Zkuste za to pořídit byt ve městě, kde garsonka stojí pět milionů.

Realita, která se neptá

Vysoké úroky posledních let napáchaly víc škody, než se může zdát. Domácnost, která si kdysi mohla dovolit hypotéku přes 6 milionů, dnes sotva dosáhne na 4,5. Banky navíc nepočítají jen s příjmy, ale i s životním minimem a výdaji na děti. V praxi to znamená, že se řada žadatelů zastaví ještě před startovní čarou. A i ti, kteří projdou, často zjišťují, že vysněný byt se nevejde do tabulek.

Paradox rostoucích mezd

Zní to skoro absurdně: mzdy rostou, úroky pomalu klesají, ale dostupnost bydlení se nelepší. Ceny nemovitostí se drží vysoko a úspory, které jsou pro získání úvěru nutné, dělají z koupě bytu spíš luxus než standard. Výsledkem je zvláštní rozcestí. Buď se spokojit s menším, vzdálenějším a často kompromisním bydlením, nebo hledat cesty mimo klasický bankovní systém. A těch není mnoho.