Kolik půjček už banka nezkousne? Nejde jen o počet, ale o detail, který lidé často přehlédnou

Dvě půjčky nikoho neděsí. Sedmá už ano

Ještě před pár lety platilo jednoduché pravidlo. Člověk měl hypotéku, možná leasing na auto a banky to braly jako běžnou součást života. Dnes je situace citlivější. Ne snad kvůli tomu, že by lidé přestali splácet, ale protože banky mnohem pečlivěji sledují, jak člověk s úvěry zachází.

Počet půjček sám o sobě není automatický problém. Někdo může mít čtyři úvěry a projde bez komplikací, jiný neuspěje už se třetím. Rozhoduje kombinace několika věcí - výše splátek, typ půjček, příjem, ale i drobnosti, které klient často podcení. Třeba nevyužitá kreditní karta.

V bankovní praxi totiž existuje nepsané pravidlo: čím více malých spotřebitelských úvěrů člověk má, tím víc začíná působit dojmem, že lepí rozpočet. A to je přesně moment, kdy se interní scoring začne zhoršovat.

Hypotéka vypadá lépe než nákup telefonu na splátky

Paradoxně vysoká hypotéka bývá pro banku menší problém než několik menších půjček rozesetých po různých společnostech. Hypotéka je dlouhodobý a relativně předvídatelný závazek. Naproti tomu krátkodobé úvěry nebo opakované nákupy na splátky signalizují vyšší finanční tlak.

Bankéři mezi sebou často říkají, že rozdíl je vidět už z výpisu registrů. Jedna hypotéka a kreditní karta působí stabilně. Pět spotřebitelských úvěrů během dvou let už budí otázky.

Velkou roli hraje i to, kde si člověk půjčuje. Pokud se vedle bank objeví nebankovní společnosti, scoring obvykle padá rychleji. Ne proto, že by nebankovní půjčka byla automaticky problémová, ale protože banky dobře vědí, kdo do těchto firem nejčastěji chodí. Typicky klient, který už jinde narazil.

Registr vidí i věci, na které lidé dávno zapomněli

Mnoho lidí spoléhá na představu, že když půjčku řádně splácí, banka nemá důvod řešit počet závazků. Jenže registry fungují jinak. Sledují historii, frekvenci žádostí i to, jak často klient hledal nové financování.

A právě tady vznikají první komplikace. Několik žádostí o úvěr během krátké doby může působit hůř než samotná půjčka. Banka totiž nevidí důvod žádosti. Vidí pouze člověka, který opakovaně žádá o peníze.

Zajímavé je, že problémem bývají i neaktivní produkty. Typický příklad? Kreditní karta schovaná doma v šuplíku. Klient ji nepoužívá, považuje ji za mrtvou věc, ale banka počítá celý schválený limit jako potenciální dluh. U vyšších limitů to může výrazně zamávat bonitou.

Kdy už banka zbystří

Neexistuje univerzální číslo, po kterém banka automaticky řekne ne. Přesto se v oboru poměrně často objevuje hranice kolem čtyř až šesti aktivních úvěrových produktů. Pak už záleží na detailech.

Důležitý je poměr splátek vůči příjmu. Člověk s nadprůměrnými příjmy může mít více závazků bez větších problémů. U nižších příjmů ale banka začne být opatrná výrazně dřív. A někdy rozhodují drobnosti. Opožděná splátka před dvěma lety. Kontokorent využívaný každý měsíc. Časté přečerpání účtu těsně před výplatou.

V interních modelech bank totiž nefunguje logika běžného života. Klient nemusí být ve finančních problémech, aby začal vypadat rizikově. Stačí, že jeho profil začne připomínat chování lidí, kteří se do problémů dostávají častěji.

Nejhůř působí rychlé nabalování dluhů

Jeden starší úvěr většinou nikoho nevyděsí. Horší je tempo. Pokud si člověk během několika měsíců pořídí spotřebitelský úvěr, kreditní kartu, leasing a k tomu ještě odložené platby v e-shopech, banka zbystří téměř okamžitě.

Dnes navíc do hodnocení vstupují i služby typu buy now, pay later. Mnoho lidí je nevnímá jako klasickou půjčku, jenže v registrech se často objeví stejně jako jiné závazky. A několik takových produktů vedle sebe už může znamenat problém při žádosti o hypotéku nebo refinancování.

Navenek přitom může všechno působit úplně normálně. Práce, pravidelný příjem, žádné exekuce. Jen postupně přibývají malé měsíční splátky, které se skoro ztratí v běžných výdajích. A právě to banky sledují možná víc než samotnou výši dluhu.