Rozpočet má jednu zvláštní vlastnost. Vypadá pevně a autoritativně jen do chvíle, než do něj vstoupí realita. Tabulka v Excelu snese hodně, ale ne všechno. Stačí jeden telefonát od účetní, prasklá trubka ve skladu nebo nenápadná obálka s pruhem a je po klidu. „nečekaný výdaj“ není dramatický pojem. Je to tiché klepnutí na dveře, které se neptá, jestli je vhodná chvíle.
Papír unese víc než život
V podnikání se s tím potkáváte dřív nebo později. Plán počítal s růstem, ne s opravou serveru po výpadku. V rodinných financích to bývá podobné. Auto si vybere nejdražší servisní zákrok zrovna v měsíci, kdy se platí školní výlet. Rozpočet je racionální dokument, ale svět kolem něj racionální nebývá. A to je ten střet, který bolí.
Právní háčky v pozadí
U firem se k tomu přidává ještě jedna vrstva, nenápadná a o to nepříjemnější. Některé výdaje nejsou jen otázkou peněz, ale i odpovědnosti. Sankce za pozdní plnění, penále, náhrada škody. Na papíře to vypadá jako položka navíc, v realitě je za tím smlouva, lhůta a podpis, který kdysi někdo považoval za formalitu. „to se nás netýká“ je věta, která v právu stárne velmi rychle.
Psychologie prázdného řádku
Zajímavé je, jak rozdílně lidé na podobnou situaci reagují. Někdo začne škrtat okamžitě, jiný dělá, že se nic nestalo. Prázdný řádek v rozpočtu je totiž i psychologická záležitost. Přiznat, že plán nevyšel, není příjemné. A tak se výdaj odkládá, rozpouští, maskuje. Dokud se z jedné položky nestane problém, který už nejde přehlédnout.
Ticho po zaplacení
Když se všechno uhradí a čísla se znovu seřadí, nastane zvláštní klid. Rozpočet už není hezký, ale je pravdivější. Zkušenější finanční manažeři říkají, že právě tyto momenty oddělují teorii od praxe. Ne proto, že by přinášely poučení, ale protože odhalují, jak křehké jsou naše představy o kontrole. A že „nepočítali jsme s tím“ je věta, která se v různých obměnách vrací častěji, než by si kdokoli přál.
