V běžné řeči se to hází do jednoho pytle: půjčka jako půjčka. Jenže v momentě, kdy se na papíře objeví splátkový kalendář, sankce a drobná písmena, začíná rozdíl mezi bankovní a nebankovní půjčkou nabírat ostré kontury. Nejde jen o to, kdo vám peníze pošle. Jde o to, v jakém právním režimu a s jakými brzdiči ten byznys funguje. A taky o to, co se stane, když se jednou splátka zpozdí - protože zpoždění je v praxi mnohem běžnější než heroické plány na perfektní finanční disciplínu.
Licence, dohled a ten moment, kdy do hry vstoupí ČNB
Banka je v očích práva jiný živočišný druh než firma, která půjčuje mimo bankovní sektor. Banky jsou svázané přísnějšími pravidly - kapitál, likvidita, řízení rizik, hromada povinností a kontrol, které nejsou jen formalita do šanonu. U nebankovních poskytovatelů je to pestřejší. Část trhu tvoří velcí licencovaní hráči, část menší firmy, a mezi tím se historicky pohybovalo i dost šedé zóny, která žila z rychlosti a z toho, že klient čte smlouvy až ve chvíli, kdy je pozdě. Dnes je klíčová věc tahle: u spotřebitelských úvěrů je zásadní mít oprávnění a dohled, jinak se z finanční služby stává problém - a často problém pro obě strany.
Bonita: banka se ptá víc, nebankovka se ptá jinak
Zvenku to někdy vypadá jako jednoduchý rozdíl: banka zkoumá, nebankovka posílá. Jenže ono je to spíš o motivaci a o statistice. Banka typicky stojí na modelu, kde nechce prohrát ani na malém procentu případů, protože objem je obrovský a reputace citlivá. Proto prověřování bonity bývá detailnější a často i pomalejší. Nebankovní poskytovatel si může dovolit pracovat s jiným rizikovým profilem - někdy přijme klienta, kterého banka odmítla, ale nastaví tomu cenu, zajištění nebo smluvní mechaniku tak, aby mu to vyšlo. A tady přichází první praktická otázka: kolik stojí rychlost a kolik stojí to, že jste pro někoho rizikovější?
Cena peněz: úrok je jen začátek, hra se jmenuje RPSN
Úrok je hezké číslo do reklamy, ale smlouva se obvykle nečte podle hezkých čísel. Rozhodující je RPSN, tedy celkový náklad úvěru včetně poplatků. Bankovní půjčky často vycházejí levněji, zvlášť u klientů s čistým příjmem a bez škraloupů v registrech. Nebankovní úvěry mívají vyšší cenu - někdy zcela otevřeně jako cena za dostupnost, jindy schovanou do poplatků, pojištění, administrativy nebo do podmínek, které se rozsvítí až při problému. A ten problém nemusí být drama. Stačí, že vám výplata přijde o dva dny později. V právu se tomu neříká smůla, ale prodlení - a prodlení je bod, kde se bankovní a nebankovní praxe začínají rozcházet nejviditelněji.
Smluvní pokuty, zesplatnění a „nenápadné“ detaily, které dělají velké peníze
V bankách bývají sankční podmínky typicky víc standardizované a pod větší kontrolou interních pravidel, compliance a reputačního rizika. Nebankovní trh umí být kreativnější - někdy až příliš. Nejde jen o pokutu jako takovou, ale o konstrukce typu okamžité zesplatnění, náklady na upomínky, smluvní poplatky za změnu splátky, a hlavně o to, jak snadno se z drobného skluzu stane spirála. Právo má proti přestřeleným sankcím obranu - neplatnost u nepřiměřených ujednání, ochranu spotřebitele, zákaz lichvy v krajních případech. Jenže obrana v soudní síni je pořád něco jiného než prevence v obýváku u kuchyňského stolu, když vám pípne SMS o nezaplacené splátce.
Zajištění: když se nehraje jen na příjem, ale i na majetek
Bankovní půjčky jsou často nezajištěné (typicky spotřebitelské), nebo naopak tvrdě zajištěné, když jde o hypotéky. Nebankovní úvěry častěji sáhnou po zajištění i u menších částek - ručitel, zástava, někdy směnka, někdy kombinace. Z právního hlediska je to zásadní rozdíl: zajištění mění vyjednávací sílu ve chvíli, kdy se něco pokazí. V podnikání to zná každý - dokud splácíte, je všechno přátelské a profesionální. Jakmile přestanete, mluví za vás papíry. A papíry mají rády jistoty.
Vymáhání: kdo volá, kdo píše a kdo už rovnou podává návrh
Banky mají obvykle nastavené procesy vymáhání ve vrstvách - upomínky, dohoda, restrukturalizace, teprve potom právní kroky. Nebankovní poskytovatelé mohou postupovat podobně, ale část trhu historicky stavěla na ostřejší dynamice: rychlejší předání inkasu, důraz na sankce, tlak na okamžité řešení. V realitě pak rozdíl poznáte podle tónu komunikace a rychlosti eskalace. Právně je to pořád rámované pravidly, ale prakticky platí, že vymáhání je zrcadlo obchodního modelu. Někdo vydělává hlavně na úroku v řádném splácení, někdo má velkou část matematiky postavenou na tom, co se stane při potížích.
Stejné slovo, dvě logiky, a mezi tím člověk, co potřebuje peníze do pátku
Bankovní a nebankovní půjčka se potkávají v jediné věci - obě jsou závazek a obě vás doženou, pokud se tváříte, že závazky fungují na čestné slovo. Rozdíl je v tom, jak je celý vztah poskládaný: přísnost režimu, cena rizika, práce se sankcemi a způsob, jak se řeší problém. A když se pak v hospodě nebo v kanceláři někdo zeptá, jestli je bankovní půjčka vždycky ta správná a nebankovní vždycky ta špatná, je to podobné jako ptát se, jestli je lepší jezdit po městě tramvají, nebo taxíkem. Záleží, kam jedete, kolik máte času a co všechno se může pokazit cestou.
