Úroková sazba v reklamě bývá hezké číslo. Čisté, srozumitelné, snadno se vyvěsí na billboard. Jenže v praxi skoro nikdy neplatíte jen úrok. Platíte i poplatky, pojištění, „správu“, někdy i povinný účet. A přesně proto existuje RPSN - aby se to celé neschovalo do drobného písma.
Co RPSN vlastně je, bez akademického obalu
RPSN je roční procentní sazba nákladů. Neříká jen „kolik stojí úvěr“, ale snaží se to říct jedním číslem, které jde porovnat napříč nabídkami. V RPSN je úrok i většina povinných nákladů spojených s úvěrem přepočtená na roční procento. Je to jako cenovka u zboží - neřeší, jestli je krabice lesklá, zajímá ji, co z peněženky fakt odejde.
Proč to není jen marketing, ale i právo
RPSN není výmysl bank, aby si měly co tisknout do smluv. Je to právní povinnost a zároveň ochranný mechanismus pro spotřebitele - má donutit poskytovatele, aby náklady spočítal standardizovaně. V českém prostředí to drží pohromadě pravidla kolem spotřebitelského úvěru a evropská logika sjednocování informací. Výsledek je prostý: když dva produkty vypadají podobně, RPSN má být ten bod, kde se iluze láme o realitu.
Co se do RPSN obvykle vejde - a co už ne
Do RPSN typicky patří úrok, poplatky za sjednání, vedení úvěru, některé platby za účet, pokud je pro úvěr povinný, a často i pojištění - ale jen tehdy, když bez něj úvěr „nedostanete“ nebo ho dostanete jen za podstatně jiných podmínek. A teď ta praktická zápletka: ne všechno, co zaplatíte „kvůli úvěru“, se vždy automaticky promítne do RPSN. Když je něco skutečně dobrovolné, může to z čísla zmizet, přestože v běžném životě dobrovolnost někdy připomíná dobrovolně povinné školní příspěvky.
Proč umí RPSN překvapit i rozumného člověka
Nejčastější trik není žádný právnický thriller. Je to psychologie. Nízký úrok vypadá jako výhra, jenže jednorázový poplatek umí celkovou cenu převrátit. Půjčíte si třeba 10 000 Kč na rok, úrok je „pár procent“, ale hned na začátku zaplatíte 1 500 Kč za sjednání a 99 Kč měsíčně za správu. Najednou se z levné půjčky stane drahá - a RPSN to prozradí rychleji než tabulka splátek, kterou člověk čte až večer u kuchyňského stolu.
Kdy je porovnání fér a kdy si čísla hrají na schovávanou
RPSN dává nejlepší smysl, když porovnáváte úvěry se stejnou dobou splatnosti a podobným způsobem splácení. Jakmile srovnáváte „tohle na tři roky“ proti „tomu na sedm“, číslo sice existuje, ale říká něco trochu jiného. A pak jsou tu akce typu sleva za sjednání online nebo podmínky, které platí jen při určitém chování klienta. RPSN je standardizované, ale realita kolem je plná podmínek, které se do standardu nevejdou tak ochotně.
Co si z toho člověk odnese, aniž by se stal účetním
RPSN je v podstatě překladatel mezi světem reklamy a světem smluv. Jeden mluví v superlativech, druhý v odstavcích a poznámkách pod čarou. Když vidíte RPSN, díváte se na pokus o jediné číslo, které má popsat cenu úvěru bez make-upu. A v době, kdy se „výhodnost“ prodává rychleji než rohlíky, je vlastně docela uklidňující, že alespoň někde musí být ta cena řečená nahlas - byť jen v procentech a malým písmem.
