Jak banky rozhodují, zda půjčku schválí, nebo zamítnou

Proces schvalování úvěru není pro banku otázkou náhody, ale výsledkem pečlivého vyhodnocení několika klíčových faktorů. Hlavním cílem je minimalizovat riziko, že klient nebude schopen splácet.

Prvním krokem bývá posouzení příjmů a výdajů žadatele. Banka zkoumá, zda má klient stabilní a doložitelný příjem – typicky pracovní smlouvu na dobu neurčitou, případně dlouhodobé podnikání. Zohledňuje se také počet vyživovaných osob a další finanční závazky. Na základě toho se počítá ukazatel DSTI, tedy podíl splátek na čistém příjmu, který nesmí překročit určitou hranici.

Dalším důležitým kritériem je úvěrová historie. Banky mají přístup do úvěrových registrů, kde vidí, zda klient splácel předchozí závazky včas. Negativní záznam, například z prodlení u jiné půjčky nebo kreditní karty, může znamenat okamžité zamítnutí žádosti.

Významnou roli hraje i hodnota zajištění, pokud jde o větší úvěry, zejména hypotéky. Banka si nechá zpracovat odhad ceny nemovitosti a podle poměru mezi úvěrem a hodnotou zástavy (tzv. LTV) rozhodne, jak velkou část je ochotna financovat. Čím nižší LTV, tím výhodnější podmínky obvykle klient získá.

Nakonec přistupuje i celkové posouzení rizika. Banka zohledňuje věk žadatele, jeho povolání, stabilitu odvětví, ve kterém pracuje, nebo i případnou geografickou mobilitu. Kombinací těchto faktorů vzniká celkový profil žadatele, na jehož základě padne verdikt o schválení či zamítnutí půjčky.