Fixace pod tlakem: co dělat, když vám úroky začínají utíkat před očima
Fixace úrokové sazby bývá chvíli klidu v bouřlivém světě hypoték. Člověk podepíše smlouvu, ví, kolik platí, a další roky má – aspoň zdánlivě – vystaráno. Jenže trh se nehýbe podle našich plánů. A co když jste uprostřed fixace, banky začnou zvedat sazby a vám v hlavě bliká otázka: dá se s tím vůbec něco dělat?
Na papíře je fixace závazek. Vy i banka jste se dohodli – úrok je zafixovaný na určitou dobu a měnit ho nelze. Ale i v téhle hře existují skuliny. Někdy vám banka nabídne přechod na nový tarif či zvýhodnění, pokud hrozí, že byste po skončení fixace utekli ke konkurenci. Jindy se dá jednat i během fixace, zejména když máte silnou vyjednávací pozici – třeba jste bonitní klient, splácíte bez problémů, a navíc se chystáte čerpat další produkt.
Je to trochu jako v šachu. Když víte, že se úroky brzy zvednou, můžete zkusit tah předem. Předčasné splacení nebo refinancování v průběhu fixace ale není zadarmo. Zákon umožňuje bance účtovat náhradu za takzvané „účelně vynaložené náklady“ – tedy peníze, o které kvůli vám přijde. U větších hypoték to mohou být desetitisíce, někdy i víc. Přesto se v některých situacích vyplatí spočítat, zda vás ztráta na poplatcích nebude menší než ztráta z rostoucích úroků.
Banky navíc začaly být pružnější. Po pandemii a následné úrokové houpačce se ukázalo, že klienti, kteří reagují rychle, umí přesunem hypotéky nebo vyjednáním nových podmínek ušetřit nemalé částky. Přibývá i těch, kteří využívají možnost tzv. „refinancování dopředu“ – tedy uzavření nové smlouvy ještě před koncem fixace, ale s čerpáním až později. V praxi to znamená, že si klient zajistí lepší sazbu teď, i když mu fixace skončí třeba až za rok.
Zajímavý fenomén poslední doby: banky začaly soupeřit o klienty s končící fixací s nebývalou vervou. Marketingová oddělení sledují data z katastru, z veřejných registrů, a připravují personalizované nabídky. „Vidíme, že vaše hypotéka končí za šest měsíců, pojďme se potkat,“ slyšíte od poradce dřív, než vás napadne o refinancování přemýšlet.
A pak je tu otázka psychologická. Když se úroky hýbou, lidé často zpanikaří. Někteří refinancují zbytečně, jiní to naopak prošvihnou. Finanční trh je přitom v mnoha ohledech hrou nervů. Často se vyplatí mít klidnou hlavu a neskočit po první nabídce.
Fixace není vězení, ale smluvní vztah. A jako každý vztah, dá se upravit, když jsou k tomu důvody. Jen to chce vědět kdy a s kým jednat. V době, kdy úroky skáčou po desetinách procenta a konkurence mezi bankami houstne, může být i zdánlivě drobný krok rozdílem mezi přehledem a finančním tlakem.







