Finanční produkty pro generaci Z: co je zajímá, co ignorují

Když se dnes zeptáte dvacátníka, jestli má stavební spoření, pravděpodobně se na vás podívá s pobavením, jako byste se ptali, jestli má doma fax. Generace Z – ti narození po roce 1995 – vyrůstala v době, kdy se o penězích mluvilo jinak. Digitálně, neformálně a s notnou dávkou skepticismu vůči všemu, co nese nálepku „instituce“. Klasické produkty jako spořicí účet, penzijní připojištění nebo investiční životní pojištění? Spíš nutné zlo než nástroj pro zhodnocení peněz.

Zároveň to ale nejsou finanční anarchisti, jak se někdy říká. Jen hledají smysl. Když už investují, chtějí vidět, kam peníze jdou. ESG fondy, start-upy s ambicí měnit svět, kryptoměny (byť často spíš ze zvědavosti než z víry v decentralizaci) – to jsou místa, kde se jejich pozornost zastaví. Naopak produkt, který „funguje už třicet let“ a „má stabilní výnos“, v nich vyvolává podezření. Stabilní pro koho? A proč bych měl platit vstupní poplatek za něco, co si můžu za tři minuty zřídit v mobilu?

Banky se snaží reagovat – někdy až křečovitě. Zavedou pastelové aplikace, přidají pár funkcí s emoji a tváří se, že pochopily digitální nativy. Jenže nestačí zabalit starý produkt do nového UX. Generace Z cítí, když je někdo podceňuje. Chce transparentnost, okamžitý přehled a jednoduchost bez malých písmenek. Když má účet, tak takový, kde za něj banka neskrývá poplatky a kde může během pár vteřin poslat peníze kamkoli, včetně investic. Když investuje, tak přes aplikaci, která jí nevnucuje „poradce“, ale dává data, grafy a možnost si to rozmyslet.

Je to generace, která paradoxně touží po jistotě – ale vlastní. Ne odvozené z tradice nebo institucí. Proto se nebojí držet část peněz v hotovosti nebo na Revolutu, kde má pocit kontroly. Vysoké úročení spořicích účtů ji nezajímá tolik jako fakt, že může peníze kdykoli přesunout jinam. A ano, možná přitom přichází o výnos, ale získává něco cennějšího – flexibilitu. Ta se dnes cení víc než jakýkoli „garantovaný zisk“.

Z právního pohledu to celé vytváří zábavný paradox: čím více regulací má chránit spotřebitele, tím víc ho to odrazuje. Mladí lidé přeskakují dlouhé „podmínky užívání“ a ironicky klikají na „souhlasím“, protože vědí, že jinak by si nekoupili ani kávu přes aplikaci. Nejde o nezodpovědnost – spíš o jinou hierarchii hodnot. Rychlost a přístupnost převažují nad formalitou.

A když už se někdo z generace Z začne seriózně zajímat o finanční plánování, často to není kvůli radě bankéře, ale kvůli influencerovi. Finanční edukace přes TikTok? Možná to zní absurdně, ale funguje to. Lidé si tam vysvětlují rozdíl mezi ETF a akciemi, diskutují o inflaci nebo si dělají srandu z pojistných smluv. Tedy přesně to, co by se dalo čekat od generace, která vyrostla v memech a krátkých videích – hledá zkratku, ale ne povrchnost.

Finanční svět je na ně zatím krátký. Pořád se snaží mluvit jazykem produktů, zatímco generace Z mluví jazykem zážitků a hodnot. A dokud se tohle nepropojí, bude pro banky, fondy i pojišťovny těžké získat jejich důvěru. Protože Zkaři si radši otevřou účet u fintechu, který vznikl loni, než aby zkoušeli něco, co má padesátiletou historii – a stále nutí podepsat smlouvu na papíře.