Finanční důsledky práce na gig economy

Na první pohled to vypadá lákavě. Pracovat odkudkoli, pro kohokoli, kdykoli. Freelancer nebo „gig worker“ – člověk, který prodává svůj čas po hodinách, projektech nebo kliknutích – se může stát symbolem svobody moderního pracovního trhu. Jenže svoboda má svou cenu. A často se ukáže, že účet, který za ni gig ekonomika vystaví, je vyšší, než si začátečník dovede představit.

Gig práce rozbourala tradiční představu o jistotě zaměstnání. Tam, kde dřív stála pracovní smlouva, dnes vládne smlouva o dílo, faktura, platforma. Výměnou za flexibilitu mizí benefity, které bývaly samozřejmé: placená dovolená, nemocenská, důchodové pojištění. Stát? Ten se dívá z povzdálí a říká – jste podnikatelé, poraďte si sami. A tak si lidé zakládají živnosti, hlídají daňové termíny, a když přijde krize nebo úraz, zjišťují, že v záloze nemají nic než několik neproplacených faktur a otevřený e-mailový klient.

Finančně to bývá jízda na horské dráze. Jeden měsíc padne velká zakázka a příjmy vypadají jako z pohádky. Další měsíc ticho. Žádná výplata 15. na účtu, žádná jistota. Jen Excel a tabulka s cash-flow. Spousta lidí si v prvním roce freelancingu neuvědomí, že musí odvádět zálohy na sociální a zdravotní, že daň z příjmu neodchází sama, že rezervy nejsou luxus, ale kyslík. Gig ekonomika sice přinesla příležitosti, ale zároveň zviditelnila starou pravdu: být svým vlastním šéfem znamená být i svým vlastním účetním, právníkem a krizovým manažerem.

Platformy jako Uber, Wolt nebo Upwork navíc vytvořily zvláštní druh neviditelného zaměstnání. Pracujete pro firmu, ale nejste její zaměstnanec. Firma určuje podmínky, algoritmus vám přiděluje práci, hodnotí vás, trestá. Ale odpovědnost – ta je vaše. Když nefunguje auto, když klient nezaplatí, když nemoc na týden vyřadí – systém nečeká. Není to kapitalismus ve své nejčistší podobě? Možná. Ale pro drobné hráče je to hra s jinými pravidly než pro investory, kteří ty platformy vlastní.

Z právního pohledu se gig ekonomika pohybuje na hraně. Evropské soudy už několikrát řešily, zda kurýři nebo řidiči nejsou fakticky zaměstnanci. Kdy se svoboda mění v závislost? Když člověk nemůže odmítnout zakázku, aniž by ho algoritmus neposlal na dno žebříčku. Když musí pracovat v určitém čase, s určitým vybavením, pod neustálým dohledem aplikace. Finanční dopad takové nejistoty je těžko měřitelný – neprojeví se v tabulkách HDP, ale v nespavosti, vyhoření a v rostoucím počtu lidí, kteří si po pár letech svobody raději hledají „normální práci“.

Přesto gig ekonomika nikam nezmizí. Je příliš pohodlná – pro firmy i zákazníky. A pro mnohé jednotlivce zůstane vstupenkou k obživě nebo seberealizaci. Ale za každým „nezávislým profesionálem“ se skrývá otázka, která se dřív či později ozve: kdo vlastně platí cenu za tu flexibilitu?