Oblíbené společnosti
Dopady inflace na spoření: když peníze tiše ztrácí dech
10. 10. 2025
Inflace je zvláštní tvor. Neřve, nebouchá, nevyskakuje z grafu, ale požírá hodnotu peněz pomalu, zato jistě. Když se člověk podívá na zůstatek na účtu, čísla zůstávají stejná – jenže kupní síla pod nimi se nenápadně ztenčuje. A právě to je ta největší iluze: že úspory jsou v bezpečí, pokud zůstávají „v bance“. Nejsou. Jsou v bezpečí jen před krádeží, ne před časem.
Když inflace vyskočí o pár procent, většina lidí to pozná až na účtence v supermarketu. Ti vnímavější si to spočítají: „Aha, za loňských sto tisíc si dnes koupím o pět tisíc méně.“ Jenže málokdo si přizná, že to samé platí i pro jejich úspory. Peníze na běžném účtu nebo dokonce pod polštářem reálně ztrácí hodnotu každým měsícem. Kdo má milion, přijde při inflaci kolem šesti procent ročně o šedesát tisíc – aniž by se pohnul.
Zní to suše, ale dopad je velmi konkrétní. Lidé, kteří roky spořili „na jistotu“, zjistí, že jistota je nejdražší varianta ze všech. Bankovní spořicí účty se sice tváří bezpečně, ale pokud úrok zdaleka nedosahuje inflace, jde o ztrátu v přestrojení. Často se setkáváme s paradoxem: ten, kdo se bál investovat, vlastně riskoval víc než ten, kdo riskoval promyšleně.
Psychologicky je inflace složitá. Člověk nemá rád neviditelné ztráty. Bolí ho spíš, když vidí minus na výpisu, než když přichází o hodnotu pomalu, bez hluku. Proto se tolik lidí brání představě, že „něco“ musí s penězi dělat. „Aspoň je nestrácím,“ říká se. Ale ztrácí. Jen ne ve formě čísla, které by vyskočilo z obrazovky.
Zajímavý je i dopad na mezilidské vztahy a podnikání. Když inflace tlačí ceny nahoru, mění se chování spotřebitelů. Ti, kteří měli ještě před rokem rezervy na horší časy, dnes sahají po půjčkách. Firmy zase přehodnocují, co znamená „zdravý zisk“ – protože marže, které dřív stačily, dnes mizí v nákladech. Peníze se tak stávají nejen prostředkem směny, ale i zrcadlem důvěry.
Ekonomové rádi mluví o „reálném výnosu“. Běžného člověka to nezajímá, dokud mu někdo nevysvětlí, že právě ten určuje, jestli mu spoření něco vydělává, nebo jestli mu z kapsy odchází peníze v tichosti. Inflace totiž funguje jako neviditelná daň – žádný úředník ji nevyhlásil, ale platíme ji všichni.
A možná je to celé i o pocitu spravedlnosti. Kdo se chová odpovědně, spoří, vyhýbá se riziku, ten paradoxně tratí. Kdo investuje, riskuje a někdy i prohraje, ten má aspoň šanci. Inflace tím zpochybňuje samotný smysl „šetřit si na budoucnost“. A to je možná její nejnebezpečnější efekt – ne ta čísla, ale to, že mění náš vztah k hodnotě peněz.