Dluhová spirála: cesta, která začíná nenápadně a končí tvrdým dopadem

Nikdo si ráno neřekne: „Dnes začnu žít na dluh.“ Většinou to začne nenápadně. Chybí pár tisíc do výplaty, rozbije se pračka, přijdou vyšší zálohy. Půjčka, kterou člověk bere „jen na chvíli“, má často podobný charakter jako cigareta po stresujícím dni – zpočátku úleva, později závislost.

Dluhová spirála nevzniká z velkých rozhodnutí, ale z malých opakovaných ústupků. Vezmete si spotřebitelský úvěr, protože nechcete čekat. Po pár měsících zjistíte, že splátka leze do rozpočtu hlouběji, než jste čekali. Sáhnete po další půjčce, tentokrát menší, na pokrytí té první. A tím to začíná. Dvě splátky, tři, čtyři. A najednou jste v situaci, kdy už neřešíte, kolik dlužíte, ale kdy přijdou další peníze, abyste udrželi kolotoč v chodu.

Banky přitom nebývají ty první, kdo člověka pošle ke dnu. Ty většinou půjčí jen do chvíle, kdy ještě věří, že splácet dokážete. Skutečné peklo začíná u nebankovních subjektů, krátkodobých půjček a mikrokreditů s RPSN, které by vyděsilo i zkušeného investora. Tam se i drobný skluz promění v lavinu poplatků, penále a sankcí.

Na druhé straně barikády stojí věřitelé, kteří často nejsou o nic cyničtější než samotní dlužníci. Mnozí z nich půjčují s dobrým úmyslem, jiní prostě riskují s vědomím, že pár lidí ztratí. Z právního pohledu ale věřitel většinou drží silnější kartu. Má smlouvu, podpis, případně exekuci v záloze. Dlužník má čas. A ten se rychle krátí.

Dluhová spirála má i psychologickou dimenzi. Člověk, který dluží, se často začne vyhýbat realitě. Neotvírá dopisy, nebere telefon, přestává počítat. Systémově je to absurdní – moderní ekonomika stojí na půjčkách, ale jednotlivec, který se v nich ztratí, se stává vyvrhelem. Z dluhu se tak stává stigma.

Zkušenější právníci říkají, že většina lidí nepadne kvůli samotnému dluhu, ale kvůli chybějícímu plánu. Peníze se dají vydělat, vyjednat, odložit. Ale čas? Ten běží bez ohledu na výši splátky. A jakmile se člověk dostane do fáze, kdy si půjčuje, aby mohl splácet jiné půjčky, ocitá se v ekonomickém perpetuu mobile, které se netočí věčně – dřív nebo později se zastaví.

Dluhová spirála totiž nemá jasný okamžik, kdy začíná. Ten poznáte až zpětně – když už jste v jejím středu a točíte se, i když byste nejraději vystoupili.