Co si mohou banky účtovat do účelně vynaložených nákladů při předčasném splacení úvěru

Když chcete splatit dřív, než banka čeká

Předčasné splacení úvěru. Dva slova, která bankéřům obvykle zvednou tlak. Český zákon o spotřebitelském úvěru jim ale nechává jen malý prostor, jak si takovou situaci finančně "vykompenzovat". Banka si totiž může říct pouze o účelně vynaložené náklady - tedy o to, co jí reálně vzniklo a co je schopná doložit. Žádné výmluvy, žádné paušály jen proto, že to tak "dělají všichni".

Co všechno se do nákladů vejde

Administrativa, to je klasika. Práce zaměstnanců, kteří musí vaši žádost zpracovat, prohnat ji systémem a celý případ uzavřít. K tomu se může přidat pár technických úprav v bankovních systémech, pár dokumentů navíc, pár podpisů navíc.

A pokud jde o úvěr s fixní sazbou, banka může mít i nějaké vyšší náklady – třeba když kvůli vašemu předčasnému splacení musí přerušit své vlastní zajištění financování. Typicky předčasné splacení vlastních dluhopisů. Ale pozor, i to musí být doložené, ne jen prohlášené.

A co si banka dovolit nesmí

Sankce, pokuty, „náhrady zisku“? Zapomeňte. Ty nemají v zákoně oporu. Žádné schovávání penalizací pod jiný název, žádné paušální poplatky bez opory ve skutečných výdajích. Pokud banka neumí ukázat, že za zpracování vašeho předčasného splacení opravdu utratila určitou částku, pak prostě nemá nárok.

A ztrátu budoucích úroků? Ta je čistě hypotetická. Nárok na „ztracený výnos“ banka nemá, i kdyby se jí to ekonomicky sebevíc nehodilo.

Jak vysoko může banka jít

U spotřebitelských úvěrů na bydlení je laťka pevně daná. Pokud do konce fixace zbývá víc než rok, limit je 1 % z předčasně splacené částky. Když méně než rok, maximálně 0,5 %.

Výjimky existují, ale jen pro mimořádné situace - třeba prodej nemovitosti nebo změnu úrokové sazby. Tam zákon umožňuje splacení i bez nákladů.

Ať už se na to díváte z jakékoli strany, pravidla jsou poměrně jasná: banka nesmí trestat klienta za to, že se rozhodl zbavit dluhu dřív. A pokud to zkusí, obvykle narazí.