Banky a tabulky svědomí

Banky mají rády pořádek. Papíry, kolonky, skóre. Klient je číslo, které musí zapadnout do schématu. Výpisy z účtu, doložené příjmy, registry bez poskvrny. Kdo vybočuje, slyší formální „Vaše žádost nebyla schválena“. Jako by se život řídil tabulkou. Přitom stačí nemoc, rozvod, nebo prosté podnikatelské klopýtnutí a výsledné skóre letí dolů. Banka neodpouští. Banka počká, až se zlepšíte.

A někdy nepočká.

Nebankovky: když rozhoduje čas a příběh

Nebankovní firmy přistupují k lidem jinak. Zčásti protože musí, zčásti protože to je jejich obchodní model. Čas je pro ně tvrdá měna. Zákazník žádá peníze hned? Dobře, ale cena roste. Hodnocení klienta tu nebývá jen o číslech, ale o konkrétní situaci. Podnikatel v sezóně potřebuje překlenout týden? „Dodejte to, co máte, zbytek zvládneme“. Jistě, obratem. Tiskárny smluv běží.

Jenže rychlost má svou daň. Riziko se přeúčtuje do úroků. A levné to opravdu nebývá.

Kdo zná lépe skutečnou finanční kondici?

Banky vidí historii. Nebankovky vidí přítomnost. Je to spravedlivé? Těžko. Lidé nejsou statistický průměr. Občas pomůže tzv. ruční práce: posuzuje se povaha příjmů, účel půjčky, stabilita podnikání, někdy dokonce i to, jak někdo mluví u telefonu. Banka by se tomu zasmála. Nebankovka ví, že příběh prodává důvěru.

To je důvod, proč se na trhu objevily nové technologie, scoring podle mobilu, analýza nákupního chování, hodnocení rizika podle stovek signálů, které s bankovní „bonitou“ mají společného jen to, že hledají slabá místa.

Rizika, která se neříkají nahlas

Banky risk minimalizují, nebankovky risk prodávají. Když má klient problém splácet, banka už dávno zavřela dveře. Nebankovní firma teprve začíná vyjednávat, prodá dluh, nastaví sankci, nabídne „řešení“. Tady se láme rozdíl: banky žijí z dlouhodobých vztahů, nebankovky často ze schopnosti vytěžit i špatného klienta.

A kdo je ten špatný klient? Ten, komu nikdo jiný nepůjčí.

Možná na tom není nic tajemného

Z bankovních smluv čiší odstup, z nebankovních zase až přílišná vstřícnost. Jedni chtějí dokonalost, druzí jen slib a podpis. Trh si to srovná sám, říkají jedni. Lidé nejsou stroje, odvětí druzí. Pravdu mají oba, i když u stolu s úvěrovou smlouvou to člověku zní trochu jinak.

A když pak někdo zavolá s nabídkou, která zní skoro jako záchranné lano... kdo by si neřekl: „Tohle by mohlo fungovat“?