
Alternativní investice mimo burzu: když peníze hledají charakter
Není to jen o akciích a fondech. V posledních letech se stále víc Čechů poohlíží po investicích, které voní dřevem starých rámů, kůží sběratelských alb nebo benzinem z veteránů. Zkrátka – věci, na které si můžete sáhnout, které mají příběh a často i kouzlo neuchopitelné hodnoty. Umění, sběratelské předměty, staré hodinky, víno, whisky, někdy dokonce i poštovní známky. Pro jedny hračka bohatých, pro druhé pojistka proti inflaci i systému, kterému z principu nevěří.
Jenže za romantikou se skrývá tvrdý byznys. Investice do umění? Vypadá noblesně, dokud nezjistíte, že likvidita je prakticky nulová a že „tržní cena“ obrazu je jen to, co je někdo ochoten zaplatit – a kdy. Galerie rády mluví o růstu hodnoty, ale málokdo přizná, že prodat dílo i o deset procent dráž může trvat roky. A ještě se vám do toho vloží stát s daní z příjmu z prodeje, pokud nejde o sběratelský předmět držený déle než tři roky. Právní nuance, které laik snadno přehlédne.
Zkušenější investoři vědí, že nejde jen o krásu, ale o kontakty. Kdo nezná galeristy, znalce a lidi, kteří vědí, co se skutečně prodává, je outsider. U whisky a vína zas hrozí zkáza – doslova. Špatné skladování a po pár letech máte z „investice“ jen drahou láhev s octem. Hodinky? Pokud nevíte, jak poznat originál od šikovné repliky, skončíte jako v té staré anekdotě: „Koupil jsem si Rolexy, ale jdou pozpátku.“
A co Češi sledují? V posledních pěti letech se trh posunul. Dřív šlo spíš o zábavu – mít doma Kupku nebo raritní model Porsche. Dnes se do hry dostávají lidé, kteří dřív ukládali peníze do nemovitostí. Po sérii daňových změn a růstu úroků hledají něco jiného. „Alternativy“ jsou lákavé právě tím, že se vymykají systému. Nikdo vám je nezablokuje, nikdo je nevidí v registrech. V nejisté době to má zvláštní přitažlivost.
Zároveň ale roste i počet podvodů. Umění, které se nikdy neobjevilo v aukční databázi, padělky certifikátů, „investiční fondy“, které sbírají peníze a nakonec zmizí. Případy z posledních let ukazují, že hranice mezi investiční příležitostí a sofistikovaným podvodem je často tenká jako list katalogového papíru.
Když se zeptáte právníků, řeknou, že alternativní investice jsou právní divočina. Minimum regulace, spory o pravost, autorská práva, často bez jasné jurisdikce. A právě to některé lidi láká – možnost pohybu mimo korporátní a státní dohled. Jiní v tom vidí chaos a nebezpečí.
Koneckonců, investice do umění nebo veteránů není jen o výnosu. Je to i o egu, prestiži a někdy o čisté vášni. V tom se skrývá její síla – i její past. Protože jakmile si do obrazu promítnete kousek sebe, racionální rozhodování jde stranou. A trh, ten to ví.